Dítě v pravý čas
Příběh začíná tragédií, když manželství spisovatele dětských knížek Stephena a jeho ženy Julie zasáhne nenadálé zmizení jejich malé dcerky Kate. Právě na začátku nás kniha pomocí popisu inkriminovaného dne vtáhne do děje a nepustí nás ani později, kdy už příběh trochu zvolní a není tak nabitý dramatem, ale spíše si pohrává s myšlenkami o vnímání času a dětství.
Anglický název Child in Time je krásně výstižný. Pokrývá tematiku relativity plynutí času ve vztahu k dětství ve všech polohách, které v knize najdeme. McEwan zpracovává motiv dětství v širokých souvislostech, které si mnohdy při čtení neuvědomíme a dojdou nám až později. Nejde tady vlastně tak moc o ztracenou dcerku - mnohem drtivější mi přišel osud Stephenova přítele Charlese, který ač prožívá politický úspěch, stahuje se do ústraní a snaží se vyrovnat s nemožností navrátit se do časů dětství, kdy neměl žádnou zodpovědnost ani závazky. Boj jeho dospělé individuality vědomé povinností a vnitřního dítěte, které se zoufale dere na povrch, je ve svém důsledku stejně tragický jako mučivé představy Stephena o růstu a dospívání jeho ztracené holčičky. Jak je Stephen pronásledován stínem své dcery, sám se ve snové časové smyčce vrací ke chvíli svého života, kdy jeho rodiče jako mladý pár řešili jeho nastávající existenci. Právě tato linie knihy, tedy myšlenka, že život našich rodičů před naším narozením považujeme za nepodstatný a postrádající smysl, mě velmi zaujala. Nějak samozřejmě si myslíme, že životy lidí, kteří nás zplodili, celou dobu neomylně směřovaly právě k okamžiku, kdy jsme se narodili. Bez nás by byl život našich rodičů neúplný. Stephen ale zjistí, že jako nenarozené dítě nebyl hlavní postavou svého příběhu, nýbrž jen vedlejší postavou příběhu rodičů a nechybělo mnoho, aby se vůbec nenarodil.
Ačkoliv se může zdát, že jde o těžké, nepříliš optimistické čtení, konec je překvapivě pozitivní. Všude jsem se dočetla, že je kniha oceňována jako McEwanovo mistrovské dílo v rovině jazykové i myšlenkové, ale mně se pořád nejvíce líbí Pokání - k tématu dítěte a času možná musím ještě dozrát a jednou si tuto velmi dobře napsanou knihu třeba vychutnám lépe, až ji budu moct posoudit i z pohledu rodiče.
Žádné komentáře:
Okomentovat