Bilance 2017

Leden

Hned první pracovní týden jsem nastoupila na svoji první nemocenskou. Po prokašlané noci, kdy jsem sotva lapala po dechu, jsem strávila den po čekárnách v nemocnici a večer odcházela s diagnózou zánět dutin a s antibiotiky. V den, kdy jsem je dobírala, jsme jeli na ples do Liberce.

S Mariánem jdeme poprvé za naším knězem, abychom se domluvili na předmanželské přípravě, jedeme vybírat prstýnky, začínáme plánovat... V rámci příprav jdeme taky s Klárkou na Svatební cirkus.

Únor

Problémy s dutinami se pořád vrací, v práci se s holkama střídáme, protože jsme všechny různě nemocné. Pořád chodím do Rudolfina. Přidávají se problémy s očima, takže jsem každý týden na očním. Nikdy jsem nebyla tolik nemocná, jako tuhle zimu. Křtíme nějaké knížky. Víkend u babičky v Jičíně. S taťkou, ségrou a M. jedeme lyžovat do Rakouska, výlet do Salzburgu.

Březen

V Rudolfinu máme Českého lva. Svatební přípravy už jsou v plném proudu - nechávám si šít šaty, obepisuju fotografku, DJe a catering... Taky s M. začínáme shánět byt a úplnou náhodou seženeme bydlení přes kamaráda, který se v květnu chystá stěhovat na Ukrajinu. Tradiční pochod Českým rájem. V práci finišujem bestsellery na léto, takže trochu stresíčky.

Duben

Mám celý týden home office, abych stihla během tří dnů zredigovat novou knížku české autorky. Vypadá to, že se začátkem jara mě konečně přechází moje vleklé záněty dutin.

Spontánní výlet na Loket a do Karlových Varů, který dohodneme večer předtím v hospodě a ráno ho fakt uskutečníme, i když minimálně s trojkou v žíle. Na Velikonoce jsme poprvé s M. spolu v Ostravě. Klárka má rozlučku se svobodou!

Květen

Máme předsvatební focení v kavárně a u šeříků. Jedeme na krásnou námořnickou svatbu Klárky a Ivana <3 První Svět knihy, kde jsem jako redaktorka. Moc si ho ale neužiju, protože M. mi volá, že nám soused vytopil byt, do kterého se máme příští víkend stěhovat. Okamžitě tam jedu a naštěstí to odnesl jen štukovaný strop v ložnici, na kterém je obří flek, ale nic hrozného. Bratranec slaví třicátiny na chalupě v Jizerkách. Víkend se šílenci převlečenými za vesmírné indiány!

Stěhujeme se na Žižkov. Setkávám se se švédskou autorkou, které jsem u nás prosadila k vydání dvě knížky. Po třech letech končím v Rudolfinu.

Červen

Skoro všechny víkendy trávíme v Ostravě kvůli blížící se svatbě. Hlavně maminka má nervy nadranc, takže proběhne několik vášnivých debat kvůli oznámením, šatům a dalším nezbytnostem. Nespočet výletů do Ikey pro tisíc nepostradatelných věcí, které nám v bytě chybí. Marián nastupuje do práce a ve stejný měsíc státnicuje. Na moje narozeniny mě znova a letos naposledy položí zánět dutin, takže nemůžu jet na firemní teambuilding. Během jednoho víkendu oběhávám kadeřnici kvůli zkoušce účesu, pak vizážistku kvůli make-upu, salon kvůli šatům a máme schůzku s DJem. Taky začínám být pekelně nervózní.

Červenec

Ségra a družičky mi pořádají rozlučku, která nejdřív vypadá jako holčičí pyžamová party s pizzou u nás doma, ale vyklube se z toho masakr akce na Stodolní. O prodlouženém víkendu sbíráme síly a vozíme svatební koláče po příbuzenstvu. Další víkend jedeme na Masters of Rock a slavíme tam společné tři roky.

SVATBA. Nejkrásnější den mého života plný emocí. Dva dny nato odlétáme na svatební cestu na Madeiru, bereme to nečekaně oklikou přes Kanáry, protože na Madeiře se kvůli silnému větru nedá přistát. Když tam konečně přistaneme, užíváme si nádherný týden jen spolu a máme neskutečnou radost z toho, že už máme celý ten kolotoč za sebou.

Srpen

Návrat do pracovního šílenství, chystáme knížky na Vánoce a půlka firmy má dovolenou, takže mám najednou na povel celou redakci. Grilovačka u Klárky a Ivana.

Září

Do redakce přibíráme moji spolužačku z komparatistiky, konečně tam nejsem nejmladší. Víkendový maraton Harry Potter filmů v Lucerně. Zase začíná období knižních křtů. Mariánovi kamarádi přijedou na víkend, abychom konečně zkolaudovali náš nový byt. Výlet do Českého Švýcarska.

Říjen

Volby, další kolaudačka, tentokrát s mými bratranci a ségrou, kterou pojímáme jako tour de žižkovská hospoda.

Listopad

Po dvou letech se zase vracím do Edinburghu, i když jen na prodloužený víkend. To město mě naprosto nabíjí energií, je to jako vracet se domů. Další víkend jedeme do Budapešti, ale jsem nějaká nachcípaná a ani lázně nepomůžou.

Prosinec

Verča má promoci, vrací se kvůli tomu z Birminghamu a neplánovaně zůstává na dva dny u nás. Pracovní vánoční večírek na Občanské plovárně. Jako každý rok, maminka přijede na vánoční kafe za mnou do Prahy. Vánoční party u nás doma s Klárkou, Ivanem a Martinou, další den jdeme na Mariánův vánoční večírek a já už jsem celá uvečírkovaná, takže si užívám pár dní dovolené, než jedeme na svátky do Ostravy. Naše první Vánoce spolu jako manželé <3

Na Silvestra vůbec nemám chuť někam chodit, takže slavíme příchod dalšího roku doma se ségrou, Verčou a se zvířátky, hrajeme Dixit a pijeme čaj.

Bilance 2016

Leden
Hned první týden v lednu jsem věděla, že tohle bude hrozně hnusnej měsíc. Zápočty, referáty, seminárky, testy, poslední zkoušky... Nejhorší byla psaná zkouška z teorie jazyka, ale nakonec jsem všechno dala, dokonce se skoro samými jedničkami. Začala jsem chodit na kafíčka a snídaně do Místa a kavárny Záhorský - bydlení na Břevnově s cestami přes Hradčanskou se ukázalo jako docela výhodné. Šly jsme s Verčou na koncert Imagine Dragons, lístky jsme měly koupené už snad přes půl roku, ale v den koncertu se nám tam vůbec nechtělo. Nakonec jsme byly docela zklamané, lidi se chovali jak kreténi a koncerty ve velkých halách prostě nejsou náš šálek kávy. Tradičně jsme s celou rodinkou vyrazili na náš vesnický sokolský ples a při představování Mariána všem příbuzným jsme utrpěli mnoho panáků. Au.

Únor
Koncert Powerwolf ve Zlíně, na kterém jsem se skvěle vyřádila. Další zkoušky, výlet do Jičína za babičkou. Kristýnka má narozeniny. V Rudolfinu jsem se začala kamarádit s Bárou, vytvořily jsme si tradici dýchánků v Rock Café téměř po každé službě. Nemusím ráno nikam vstávat, tak mi nevadí, že se do postele dostanu ve dvě ráno... Sháníme další lidi do pořadatelské služby, tak zlanařím Verču, aby taky chodila, a během února ještě i s Bárou a dalšíma lidma zformujeme #rudolfinumcrew. S Mariánem, taťkou a ségrou jedeme do Alp, kde učím Mariána lyžovat. Začíná nový semestr, už sice nemám tolik předmětů, ale pořád mi chybí dost seminárek a hlavně diplomka. Znovu chodím na nakladatelskou praxi.

Březen
S Mariánem letíme na prodloužený víkend do Amsterdamu. Bydlíme v bytečku na předměstí, přímo v naší ulici je větrný mlýn. V Amstru máme sraz s mou erasmáckou kamarádkou Marinthe, se kterou strávíme dva dny chozením po městě, a naprosto si to tam zamilujeme.
Korektury, chození do knihovny, psaní seminárek. Po večerech Rudolfinum a víno v Rock Café. Rodiče berou mě a Mariána na hogo fogo ples v Litomyšli, kam taťka dostal lístky z práce. Tradiční pochod Českým rájem - jako vždy se vydatně zásobíme tatranským čajem a kupodivu letos cestou nikoho neztratíme.

Duben
Už mi celkem hoří termíny na seminárky, navíc jsem touhle dobou chtěla mít hotovou teorii diplomky. Nemám nic. Tak chodím dál na kafíčka a víno. Rozšířili jsme s #rudolfinumcrew své působení i na Champagnerii a Náplavku. Nový zvířecí přírůstek v domácnosti rodičů - psychopatická britská kočka Nessy, kterou jsme dostali od ségřiny kamarádky. První letošní grilovačka na zahradě. Narodil se nám synovec!

Květen
Sebrala jsem odvahu a napsala vedoucímu diplomky, že začínám psát. Ve skutečnosti jsem sestavila seznam četby a nemám moc představu, o čem přesně budu psát, natož jak udělám výzkum. Krásný téměř letní den s Martinou, kdy se jen procházíme Prahou a povídáme si o všem možném. S Mariánem jedeme na čtyři dny do Mariánských lázní, kde mě můj milý nečekaně požádá o ruku. Naprosto si užíváme ten únik z reality, krásné počasí, procházky přírodou i městem, pikniky, restaurace... a i po návratu domů se vznášíme na obláčku. Oslava mých zásnub s holkama z Rudolfina, který jsou z toho snad ještě víc unešený než já :)
Začínám opravdu psát diplomku. Druhá kniha s mým jménem v tiráži, Svět knihy, konec posledního semestru. Zapíjíme narození synovce Marečka. Týden doma, kdy intenzivně píšu diplomku.

Červen
Střídám pobyt v Ostravě, kde se snažím psát diplomku, s pobytem v Praze, kde chodím do Rudolfina, na konzultace a do knihovny. Sháním práci v Brně a jeden životopis pošlu i do nakladatelství v Praze, ačkoliv by práce v Praze znamenala, že s M. musíme společné bydlení odložit ještě o rok. Do týdne se mi z pražského nakladatelství ozývají s pozváním na pohovor. Tak jo! Nedávám si vůbec šanci, ale říkám si, že aspoň naberu zkušenosti, jak se chovat na pohovorech. Kupodivu to jde fakt dobře a zvou mě i do druhého kola, které je v červenci. Konec sezony v Rudolfinu, spousta jídla, pití a otevřený vstup na střechu. Oslava mých narozenin až do rána a pocit, že to snad nakonec všechno zvládnu. Ségra má promoci. Dopisuju teoretickou část diplomky a začínám dávat dohromady výzkum.

Červenec
Podávám si přihlášku ke státnicím. Jedu na druhé kolo pohovoru a další den na Masters of Rock, kde s Mariánem slavíme druhé výročí a s klukama zapíjíme naše zásnuby. Z nakladatelství mi volají, že mě bohužel neberou, ale že jsem se jim moc líbila a předají moje údaje do vedlejšího nakladatelství ve stejné společnosti - a tam mě okamžitě berou! To mi dává potřebnou energii k dodělání výzkumu, dopsání diplomky a posledních seminárek. Pouť u nás na vesnici, další příležitost se zrubat s příbuznejma. Pomalu plánujeme svatbu, která bude za rok, ale všichni nám říkají, že je potřeba začít plánovat brzy, aby se všechno stihlo.

Srpen
Shakespearovské slavnosti, kam jsem měla jít s Mariánem, ale nakonec beru mamku, protože M. nastupuje na dvouměsíční stáž v Chrudimi. Tisknu a odevzdávám diplomku. Jdeme na Ostravu v plamenech, čímž uzavíráme festivalovou sezonu. Pro mě nastává období studia, protože od září nastupuju do práce a už na žádné učení nebudu mít čas. Naštěstí je M. zaneprázdněný stáží v Chrudimi, takže mám spoustu času. Začínám taky shánět bydlení v Praze a přes kamarádku se mi povede sehnat pěkný pokoj v bytě v Holešovicích, nějak jde všechno až podezřele snadno. Podepisuju smlouvu v práci.

Září
Jelikož pokoj na bytě bude volný až od října, první měsíc, kdy chodím do práce, bydlím na kolejích. Je to celkem peklo - hnusné koleje na Jižáku, protože jinde nebylo místo, dojíždění na Vyšehrad, v práci od rána do večera a pak se po večerech učím na státnice. Naštěstí to celkem uteče, poslední víkend nad knihami a státnice jsou tu. Obhajoba je naprosto v pohodě a samotná zkouška nakonec taky, svoje dlouhé studium konečně uzavírám samými jedničkami. Marián za mnou přijede do školy, takže to jdeme rovnou oslavit na Náplavku. Kamarádka odjíždí na dovolenou, tak se na zbytek měsíce přesunu k ní na byt, abych jí hlídala pejska, a koncem měsíce se stěhuju do svého pokojíčku v Holešovicích. Jdu na svůj první knižní křest. Burčák, Havířovské slavnosti, výlet do Průhonic... po státnicích mám najednou pocit ohromné volnosti a úlevy.

Říjen
Zase se vracím do Rudolfina, chodím na pár služeb měsíčně, jen abych měla taky nějaký sociální život. Kvůli práci totiž nic moc jiného nestíhám. Samá školení, další křest, Humbook, jsem úplně pohlcená. Víkendy trávím s Mariánem, s rodinou, po kavárnách s kamarádkami, nemám žádný čas pro sebe, ale naprosto mi to vyhovuje. Švagr má narozeniny a strašně se tam zleju. Už asi holt nejsem taková party girl, jako za dob studií...

Listopad
Sestřenice od nás z vesnice se vdává, tak jdem na čumendu do kostela, abychom věděli, co a jak, až tam budem za pár měsíců taky chystat svatbu. Babička je po operaci žlučníku nějaká špatná, čím dál slabší, pomalu přestává jíst. Sraz s lidma z gymplu, všichni jsme najednou hrozně dospělí. Samé svatby, děti, kariéry... Ale stejně jsme to pořád my, i po těch letech si máme co říct. Výlet do Drážďan, kam jedu už trochu nachcípaná a vrátím se solidně nemocná. Tenhle podzim už několikáté nachlazení. Vykurýruju se a jedem na víkend do Jičína zapít narozeniny mého bratrance.

Prosinec
Víkend doma, s babičkou to vypadá špatně. Vůbec nejí, jen leží, diagnóza rakovina. Je mi z toho hrozně těžko a smutno, když ji takhle vidím. Jedeme na vánoční trhy do Vídně. V práci máme skvělý vánoční večírek, po kterém jedu na víkend domů, a jsem moc ráda, že jsem to udělala, protože jsou to babiččiny poslední dny s náma, zničehonic kolaps a konec. Dva týdny před Vánoci zařizujeme pohřeb a do toho ještě naprosto nevhodně vstupuje moje promoce, na kterou se babička moc těšila. Vynechávám všechny vánoční veselice a srazy s kamarádkami, nemám náladu. Vidím se nakonec jen s Verčou a Aničkou těsně předtím, než jedu na svátky domů. Vánoce nakonec oslavíme docela pěkně, i když máme u stolu jedno místo prázdné. Silvestr doma s rodičema a po půlnoci jedeme na Stodolní, kde se sejdeme s Kristýnou a spol. Končíme v půl sedmé ráno.

Všichni na rok 2016 nadávají a je pravda, že co se týče světových událostí, občas jsem nestačila zírat. Celý rok jsem si říkala, že je až s podivem, jak dobrý rok mám já... Splnilo se mi skoro všechno, co jsem si předsevzala - dokončila jsem školu, našla si práci (dokonce přesně takovou práci, jakou jsem chtěla), postavila se na vlastní nohy. Zasnoubili jsme se s Mariánem a i když nám nevyšel plán se společným bydlením v Brně, po svatbě se snad konečně sestěhujeme v Praze. Přibyla nám kočička. A náhle jsme přišli o babičku. Byl to fajn rok s hodně smutným koncem, spousta skvělých okamžiků, na které budu celý život vzpomínat, ale i bolesti a bezesných nocí.

Do nového roku si nedávám předsevzetí, jen doufám, že se nám splní všechno to, co v roce 2017 plánujeme. A všem přeju hlavně zdraví, protože všechny ostatní těžkosti se nakonec nějak zvládnou :)

Takový neobyčejný deník

V červnu jsem oslavila 25. narozeniny a tuhle deníkovou knížku, na kterou mě navnadila Puff, jsem měla už od jara vybranou jako jeden z dárků, protože mi to přišlo hezky symbolické. O co jde?

Tenhle deník není jen tak ledajaký deník. Ty mi ostatně nikdy dlouho nevydržely (asi jako psaní blogu), protože jsem lajdák a prokrastinátor a vždycky mi přišlo, že do něj nemám co psát. Mé pravidelné zápisky se tak smrskly jen na poznámky v diářích, které si ale schovávám a ráda zpětně prohlížím, protože člověk toho za ty roky vážně ohromnou spoustu zapomene...

Proto se mi taky zalíbil tenhle deník - na každý den v roce je v něm připravená otázka, na kterou odpovíte. Někdy jsou otázky jednoduché, jako třeba What is your favorite brunch food?, jindy trochu záludnější a hlubokomyslnější (Is there anything missing in your life?). Na dlouhé elaboráty v deníku není místo, odpověď se musí vejít do čtyř úzkých řádečků. Až dojedete celý rok otázek, začínáte zase znovu... a takhle pořád dokola v průběhu pěti let. Nakonec máte v ruce nenápadnou knížku, která obsahuje vaše myšlenky, názory a nálady zaznamenané během pěti let, a díky otázkám, které se každý rok opakují, můžete sledovat, jak jste se v těch pěti letech změnili a co naopak zůstává pořád stejné.

Já jsem začala deník vyplňovat v den svých 25. narozenin a až budu za pět let dopisovat poslední řádky, bude mi 30... listuju deníkem a přemýšlím, co se mnou bude za pět let?

Jaká budu, až mi bude 30? Budu vdaná? Budu mít dítě? Práci svých snů? Kde budu žít?

Co všechno se během pěti let změní a co zůstane stejné?

Moc mě baví každý den vymýšlet odpověď na otázku a představovat si, jak na ni asi odpovím za rok, za dva... a konečně mám deník, který si snad opravdu vydržím psát.

Únorové video (s mírným zpožděním)

Ne že bych neměla čas. Jen jsem prostě líná.
Jako každý rok od roku 2012, i letos jsem v rámci plurk videochallenge točila během února video, krátký úsek z každého dne. Myslela jsem si, že letošní video bude strašně akční a zajímavé, protože jsem ve Skotsku, ale jaksi jsem hned na začátku února odpadla s edinburskou virózou, kterou jsem následně zanesla i domů a nakazila celou rodinu. A když jsem zrovna nemarodila, psala jsem eseje do školy, protože jsme měli koncem února deadline. I tak se mi ale povedlo něco natočit a nakonec jsem s videem docela spokojená :)

24. 5. 2014

Ještě nějakou dobu nebudu psát knižní články, protože to prostě nestíhám.

Poslední dobou pro samou školu a společenský život moc nemám čas pročítat současnou literární produkci, natož sepisovat recenze, ale počítám, že po zkouškovém se ke knížkám zase vrátím.

Všichni psali články o Světě knihy. Jo, taky jsem tam byla. Měla jsem brigádu u stánku nakladatelství Pistorius & Olšanská, takže jsem na veletrhu strávila tři dny, ale vlastně jsem z něj nic moc neviděla. Jednou jsem si to tam celé proběhla, nekoupila jsem si žádnou knížku, davy lidí mě znechutily, tak jsem si dala pizzu a zalezla zpátky za pult našeho stánku, kde jsem se cítila tak nějak bezpečněji. Mazlila jsem se s knížkama a vzpomínala na doby, kdy jsem si jako malá hrávala na prodavačku, jak mě bavilo počítat peníze, přerovnávat zboží, bavit se s fiktivními zákazníky a vypisovat paragony... no, tak jsem si to poprvé vyzkoušela doopravdy a bylo to celkem fajn. Většina lidí byla strašně moc milá a byla jsem chválena, že se usmívám jako sluníčko. Jenom mě mrzí, že jsem kvůli brigádě nestihla žádnou besedu nebo přednášku...

Přišlo za mnou pár známých z plurku (zdravím Quanti a Janinu :)), pár spolužáků ze školy a pár dalších kamarádů, což mi zpříjemňovalo dlouhé chvíle za pultem. Navíc se mi to nějak vyvrbilo, že zrovna ten týden jsem každý večer byla někde pít a chodila jsem domů ve dvě ráno. Závěrečný seminář, který se nám nějak protáhl, takže jsme s komparatistkama nestihly Noc literatury, pak dvě oslavy narozenin... v sobotu večer jsem už byla tak vyflusnutá, že jsem nakonec nešla na sraz knižních blogerů, protože jsem nebyla moc v náladě seznamovat se s cizími lidmi. Snad příště, no.

Svět knihy z druhé strany barikády

Na veletrhu jsem taky konečně poprvé spatřila naživo své miminko, své knižní děťátko. Knížku, kterou jsem pomáhala vydat v rámci nakladatelského semináře u nás ve škole. Se spolužačkou jsme na začátku semestru dostaly rukopis a další tři měsíce jsme procházely všemi možnými úkony spojenými s vydáváním, než jsme se dočkaly hotové knihy. Třešničkou na dortu pak byl literární večer edice Scholares, který jsme u příležitosti vydání nových knih v této edici uspořádaly v Domě čtení. Teď už zbývá jen roznést recenzní výtisky do všech možných periodik a máme hotovo! Je to vážně super pocit, vidět své jméno vytištěné v tiráži. Doufám, že to není naposledy :)

Strašně moc se toho děje. Chodím poslední dobou skoro každý den někam na mejdany, na kafíčka s kamarádkami nebo do kina s Verčou na marvelovské filmy a školní povinnosti úspěšně odkládám na léto. Příští týden jedu na menší dovolenou za ségrou do Francie. Máme doma nové štěňátko.

Pojedu na Erasmus. Měsíc jsem řešila výběrová řízení naší katedře a na anglistice, psala motivační dopisy, maily koordinátorům... a pak mi přišel mail, že jsem teda nominovaná a že v lednu pojedu do Edinburghu.

Edinburgh nebyl moje první volba, ale pak jsem cestou domů ve vlaku z nudy projížděla nějaké stránky o Skotsku a o Edinburghu a uvědomila jsem si, že vlastně nechci jet nikam jinam, že tohle je to nejlepší, co se mi mohlo stát. Takže začínám pilovat skotskej přízvuk a vybírám fashionable nepromokavé oblečení.

A malá reklama na závěr, i když mě asi čtou jen lidi, kteří už o tomhle vědí z plurku, stejně tady zkusím trochu propagovat holky, co teď rozjely novej projekt - prodej motivačních plakátů Číča v kleci. Plakáty jsou v češtině, jsou krásně udělaný a jsou boží, to prostě musíte mít, nebo to musí mít některý z vašich přátel a vy byste mu to měli koupit k narozeninám. Já si brousím zuby na tenhle :)

1. 3. 2014

Celé zkouškové jsem se těšila, že až budu mít hotovo, konečně zase budu mít čas na normální knížky, na seriály, filmy, společenský život...

Tak nic, no. Tenhle semestr asi umřu.

Mám rozvrh od pondělí do pátku (to se mi za celé studium zatím nikdy nepovedlo) a vyučující se zbláznili se svými požadavky, takže každý týden čtu několik knih, povídek, článků a studií a do toho ještě se spolužačkou vydáváme v rámci jednoho semináře knihu, což mi zabírá poměrně dost volného času.

A každý po nás chce na závěr semestru nějakou tu seminární prácičku, takže mám na prázdniny o zábavu postaráno.

Určitým zvráceným způsobem si to ale vychutnávám. Kromě jednoho předmětu, který většinou celý strávím v polospánku, mě všechny semináře baví, i ta příprava na ně by mě bavila, kdyby toho nebylo tolik. Čtení se pak z příjemného prožitku smrskává jen na netrpělivé obracení stránek a přeskakování popisných pasáží. Nemůžu si to pořádně užít, když vím, že jsem ve skluzu a v počítači na mě čekají ještě studie a na stole mi leží rukopis ke korektuře.

Momentálně čtu Draculu, Plášť od Gogola, Květy zla, znovu a pozorněji čtu Northangerské opatství kvůli referátu a do toho pročítám rukopis a trénuju si na něm korektorská znaménka.

Přidávám další a další položky na svůj to-read list na Goodreads a chce se mi plakat, protože vůbec nestíhám číst knížky, které bych si tak ráda přečetla, a v dohlednu není žádné volno, kdy bych to mohla napravit. Na nočním stolku se mi válí Volání kukačky a koketuju s myšlenkou, že bych ho dnes večer před spaním aspoň na chvilku otevřela...

Spánek je přeceňovaný, že jo.

Baví mě studovat literaturu. Znovu a znovu se ujišťuju o tom, že kousnout se a dostudovat bohemistiku a potom jít na komparatistiku bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Máme se spolužačkami fajn kolektiv, vyučující jsou mnohem pohodovější než ti z bohemistiky a miluju naše semináře, kde diskutujeme o symbolech, skrytých významech a literárních postupech. Mezi perličky z mého rozvrhu jednoznačně patří předmět o Draculovi a Sherlocku Holmesovi (máme za úkol kouknout i na různé filmové a seriálové adaptace) a předmět o kulturní produkci pro ženy nazvaný Sama doma, kde se momentálně věnujeme Padesáti odstínům šedi (možná o některých postřezích ze semináře sepíšu článek, stay tuned).

Těším se na jaro, moc moc, jako každý rok. Jen mě mrzí, že zima nebyla skoro vůbec zimní a nebyli jsme letos ani jednou lyžovat. Mám před sebou ale vyhlídky na březen nabitý událostmi, březen plný plánů, které snad vyjdou.

Život je hrozně fajn, když se má člověk na co těšit :)

Jako každý rok, i letos jsme na plurku dělali videochallenge. Letošní únor vypadá v mém videu hrozně nudně, v podstatě samé kočky, ale byl to dobrý únor. Byla jsem spokojená. O tom to možná je - dřív mě poklidné večery strávené o samotě doma děsily, teď si je užívám. A samozřejmě, že ve skutečnosti jsem se pořád jen neválela doma s kočkama, kolikrát jsem zapomínala točit to nejzajímavější, co se mi zrovna stalo, nebo na to nebyla vhodná chvíle.

Nicméně kdybyste se chtěli pokochat sto plus jedním záběrem na našeho kocoura, můžete tak učinit zde:

16. 1. 2014

Zkouškové je v plném proudu!
Nestíhám vůbec číst žádnou z knížek, které mám nachystané na nočním stolku, protože jsem až po uši ponořená do antické římské literatury kvůli zkouškám. Načítám tempem kniha za den všechno to, co už jsem měla mít dávno přečtené, nebo co jsem kdysi četla, ale nic si z toho nepamatuju.

Ještě mě čeká řecká antika a pak budu zase na chvíli svobodná a budu si moct číst, co chci...
Abych se k četbě více motivovala, na goodreads jsem si nastavila book challenge pro rok 2014 na limit 100 knih. Nevím, jestli je to hodně nebo málo na to, že literaturu studuju a čtu v podstatě neustále, ale zkusím se s tím poprat.

Pokud byste se taky chtěli namotivovat k přečtení více knížek, nebo před sebou máte hromadu knížek a nevíte, do které z nich se pustit nejdřív, na tumblr jsem narazila na tohle reading bingo.
Třeba vás to inspiruje :)

Bilance 2013

Naposledy jsem takhle veřejně psala bilanci snad za rok 2009. 2010 vím, že jsem psát nechtěla, 2011 jsem byla po rozchodu tak hotová, že jsem se na to vykašlala a 2012 jsem sice napsala, ale neuveřejnila.
Takže, dámy a pánové, račte vstoupit do mé rekapitulace roku 2013:


Leden

První měsíc roku 2013 jsem zahájila s Davidem po boku, oficiálně jsme stvrdili náš nově slepený vztah na facebooku. Silvestra jsme slavili s pár lidma na koleji a na Nový rok všichni blili, jen já a ségra jsme byly úplně v pohodě. Byla jsem na vesnickém plese a chodila po konzultacích se seminárkami, které jsem měla mít už dávno odevzdané. Navštívila mě na koleji Hanička.

Vesnický ples

Únor

V únoru jsme už tradičně na plurku točili videochallenge. Zase jsem chodila po konzultacích, snažila se uzavřít předměty z minulých ročníků, abych mohla dělat současné zkoušky a naplno pracovat na bakalářce. Byla jsem s Eliškou na výstavě Monarchie a moc se nám to líbilo. Proběhly nějaké narozeninové oslavy, šli jsme s Davidem na koncert Xindla X. Přestal se s náma bavit Honza, můj skoro nejlepší kamarád. Na konci února jsme jeli s rodinou do Alp.

S maminkou na horách

Březen

Lyžování v Alpách a stresy ze školy. Diář mám popsaný upomínkami, ať pošlu vedoucímu práce první dvě kapitoly a ať už sakra konečně přepíšu hromadící se seminárky a odevzdám je. Byla jsem na módní přehlídce Check Czech Fashion v NTK. Byly jsme s KlaPi a s našimi hochy na plese Filozofické fakulty a tradičně jsme ho završili noční svačinkou v KFC. Poslední víkend jsem strávila u babičky v Jičíně a s bratrancem a kamarády jsme šli na každoroční pochod Českým rájem.

Pochod Českým rájem

Duben

Snídaňování v kavárnách s holkama. Jely jsme s Eliškou na výlet do Drážďan, a ačkoliv nám moc nevyšlo počasí, celý den se vydařil. Majáles v Ústí nad Labem a spaní na nádraží. Psala jsem pátou a šestou kapitolu bakalářky, na poslední chvíli zařizovala výzkum a šílela, že nestíhám. Nervy, málo spánku. Navíc depresivně hnusné počasí konstantně už od listopadu. První fáze výzkumu - nahrávání nahrávek ve fonetickém ústavu a následně movie night s holkama na koleji, v noci panický záchvat kvůli stresu z bakalářky. Druhý den další fáze zkoumání - jela jsem na jeden pražský gympl, pouštěla dvěma třídám nahrávky a vyplňovala s nimi dotazníky, po víkendu to samé na ostravském gymnáziu. Měsíc do odevzdání bakalářky.

S KlaPi a Martinou na zmrzlině

Květen

Krásný první máj, i když byla strašná zima a hnusné počasí. Do Ostravy přijel na návštěvu bratranec s přítelkyní, tak jsem se jim celý víkend věnovala a z bakalářky jsem zas nic neudělala. Pustila jsem se do zpracování dat z dotazníků a pravidelně nad tím brečela a chlastala, protože statistika a všechny ty věci kolem je něco, co nikdy nepochopím. V podstatě jsem se zabývala pořád jen bakalářkou. David se vztekal, že jsem protivná a neumím si na něj udělat čas, ale já jsem nedokázala ani spát, jak jsem měla hlavu plnou jen školy. Během jednoho týdne jsem psala dva testy a dělala ústní zkoušku u nejděsivějšího vyučujícího, když mi to dal, rozbrečela jsem se mu tam úlevou. Tím jsem splnila poslední atestace. Šla jsem jen asi dvakrát na víno a jednou do muzea s Eliškou a 23. večer jsem s velkou slávou dopsala a doopravila poslední kapitolu, abych druhý den ráno narychlo tiskla a vázala (samozřejmě se to nejdřív vytisklo špatně, všimla jsem si toho na zastávce a musela se vrátit a bakalářku přetisknout a převázat) a odevzdávala jsem asi v jedenáct, přičemž v poledne byl konečný termín pro odevzdání. Otřela jsem pot z čela a jela se domů učit. Zase jsem začala trochu společensky žít, protože už zbývalo „jen“ naučit se na státnice, které mě čekaly až za měsíc.

Konečně!!!

Červen

Brala jsem to docela s klidem. Vypracovala jsem si studijní plán na celý měsíc a postupně ho předělávala, ale vlastně jsem se nic neučila. Jen jsem s odporem koukala na hromadu materiálů a sešitů a uklidňovala se, že je čas. Dělala jsem dvoje přijímačky, mediálky na FSV nedopadly, ale z komparatistiky jsem se tak tak dostala do ústního kola a odcházela jsem s tím, že to asi spíš nevyjde. Přijely mi na návštěvu Ostravačky, tak jsme šly kalit, ale nějak jsme nedokázaly najít klub, kde by se nám líbilo. V půlce měsíce jsem začala panikařit a pustila se do učení, stihla jsem ještě dvě předprázdninové party. Na své narozeninové oslavě jsem se opila hned zkraje a v deset večer jsem odpadla. Nervy dostoupily vrcholu, 24. jsem jela na obhajobu a povedlo se mi po cestě vylejt si do kabelky půl litru Coca coly. Kožená kabelka, poznámky k obhajobě, nová peněženka, diář, všechno durch mokré, slepené. Na záchodcích jsem čistila a sušila jak zběsilá a proklínala nebesa, ale všechno dobře dopadlo a obhájila jsem si svou těžce vydřenou bakalářku za jedna (ačkoliv mi u toho z kabelky pořád ještě odkapávala Cola).

Státnice průser. Nenapsala jsem o jeden bod jazykový test (stejně jako dvě třetiny spolužáků), několik holek mělo hysterický záchvat, hrozný nápor na psychiku. Nemohla jsem sice k jazykové ústní části, ale šla jsem alespoň na literaturu s tím, že jsem se na ni skoro neučila a spoléhala jsem na to, že mi podle seznamu četby bude přiděleno 19. století. Ani hovno, dali mi poválečnou poezii, fakt jsem se na potítku málem rozbrečela, vykoktala jsem tam pár jmen a věděla, že je to v háji, na záchodě jsem si to ofňukala a bylo mi strašně. Nicméně se nade mnou nakonec slitovali, dali mi trojku (tak jsem zas pro změnu brečela úlevou) a trochu rozpačitě mi začaly prázdniny s tím, že v září opáčko jazyka. Ještě na konci června jsme s rodinou jeli do Španělska.

S lexikologií ve Starbucks

Červenec

Po dvou týdnech u moře jsem cestou na letiště sebrala odvahu a podívala se na internet, jak dopadly přijímačky na komparatistiku, a zažila obrovskou euforii, když jsem zjistila, že mě vzali. Konečně se taky něco podařilo. Jeli jsme s Davidem do Jičína a na svijanské slavnosti. Po několika letech jsem si párkrát zajezdila na kole. Proběhl třídní sraz, nějaká setkání s ostravskými kamarádkami, obrovská svatba jedné známé mých rodičů a pouť. Bylo neskutečné vedro, nedalo se fungovat. Vůbec jsem se neučila.

Relax ve Španělsku

Srpen

Pozdní oslava narozenin s kamarádkami z Ostravy, pobyt v Litoměřicích u Davida, na závěr měsíce festival České hrady na Bezdězu.

Rodiče vezli sestru do Grenoblu, kde má do června studovat a já jsem zůstala na týden úplně sama doma. Rozvrhla jsem si učení a pustila se do toho naplno.

Bezděz

Září

Nechala jsem si přistřihnout vlasy, jeden den jsem si udělala osamocené fajn odpoledne na nákupech a v kavárně, šly jsme s holkama na dortíky do Ollies a učila jsem se, až ze mě kouřilo. V hlavě jsem měla jen lingvistiku, už jsem z toho byla na švestku. Desátého ráno mi bylo na zvracení, ale nahodila jsem šaty a s vidinou podruhé zvoraných státnic a nemožnosti nastoupit na magistra jsem jela do školy. Znova jazykový test, půlhodina ve fakultním bistru, kde jsme se spolužáky tupě zírali jeden na druhého a mysleli si, že jsme to zas nedali. Dala jsem to. Napsala jsem test o dva body lépe než v červnu a mohla postoupit k ústní části. To bylo jedno velké zmatkování, tahali to ze mě jak z chlupaté deky, ale zvládla jsem to. Vybojovala jsem si titul, konečně. V den státnic jsme stěhovali Davida na byt, zničehonic jsem onemocněla, jela jsem se léčit k babičce do Jičína. Stěhovala jsem se na kolej. Zapsala se na komparatistiku. Jeli jsme s rodiči na houby do Beskyd. Znovu jsem začala žít a bylo mi lehko u srdce.

Zápis

Říjen

Nový obor, noví spolužáci (nebo spíš spolužačky), najednou nejsem každý den na Palachovi, ale v Hybernské. Pravidelně chodím do Ema espresso baru a do Palladia. Šly jsme s Eliškou na balet, poprvé jsem viděla, jak se tančí moderna. David bydlí na bytě, já na koleji, on začíná po třech letech nicnedělání chodit do práce a už se nevídáme každý den a nevíme, jak to řešit. On se chce sestěhovávat, já ne. Nedůvěra. Hádky. Snažím se sehnat brigádu v oboru.

KlaPi a její nový přítel, jeho kamarád, já a moje spolubydlící Verča jsme šli společně tancovat do Futura, byla to super akce. S Davidem jsme se rozhodli, že už se nebudeme vídat každý den a budeme společný čas trávit kvalitněji, ne se jen válet a flákat. Jdeme spolu na výstavu Geralda Scarfa, na procházku po Kampě. Začínám chodit na němčinu. Poprvé v životě jdu na pracovní pohovor. S Davidem se dost hádáme a usmiřujeme, protože máme každý jinou představu o budoucnosti, nakonec už to nevydržím a rozejdu se s ním. Jsem úplně zničená, celý víkend probrečím, ale zároveň vím, že to bude nejlepší. Předáváme si věci, definitivně se loučíme. Druhý den mi píše, pak volá, že se mu stýská, ale nepodlehnu. Jdeme s holkama na Halloween party na Hvězdu a kalíme tam s Verčou do šesti do rána.

Halloween na Hvězdě

Listopad

Umřel nám kocourek Ferda, zničehonic, embolie. Byla jsem tak zaskočená a smutná, že už jsem ani nebrečela. Byla jsem ten víkend v Praze, tak jsem akorát koukala na filmy, byla jsem ráda, že je tam Verča a nejsem sama. Nezvládám ráno vstávat, zameškávám ranní předměty ve škole. Nejím. Chodím pořád do hospody, obvolávám staré kamarády, se kterými jsem se nescházela kvůli Davidovi. Jdu na seminář o Erasmu, plánuju výjezd do Anglie v příštím roce. Honny v Praze! Třídní sraz, kde si nejvíc povídám s bývalým ředitelem gymplu, který už je v důchodu. Umřela nám prateta a babiččina sestra. Babička se na vyšetření dozvěděla, že má nádor. Začíná toho být nějak moc. Jdu pít s Milanem a táhneme to do pěti do rána. Po několika měsících se znovu začínám bavit s Honzou, který se mezitím oženil. Jdeme spolu na pivo a všechno je jako za starých časů, po dlouhé době je mi fajn. Přijela za mnou do Prahy maminka, vzala jsem ji do Starbucks na Hradčanech a vůbec nemáme pocit, že by měly být za měsíc Vánoce. Jdeme s Mady na druhý díl Hunger Games. Výlet do Vídně s rodičema. Referáty do školy. David mi píše, že mu chybím a chce mě zpátky, ale odmítám ho.

Jedna z posledních fotek Ferdy

Prosinec

Poslední měsíc jsem odstartovala trochu nachlazená. První sníh, ale hned roztál. Společně se začátkem adventu jsem začala nakupovat vánoční dárky. Šli jsme s klukama na koncert Brit Floyd a bylo to super, strašně se jsme se pak zbořili v hospodě, kde jsem kdysi trhla svůj pivní rekord. S Verčou jsme uskutečnily vánoční nakupování na Čerňáku spolu s KlaPi, ještě jsme si pak i pomazlily Klářina kocourka. Cestou domů mi telefonuje maminka, že nám večer přivezou z depozita nového kocoura, nad kterým se rozplývala na internetu.
Je nádherný, úžasný mazel, vymýšlíme jméno a nakonec mu říkáme Karim. Mám promoce, konečně držím diplom v ruce a je to skvělý pocit. Poprvé za semestr se koná komparatistický sraz, tak se socializuju. Honny v Ostravě, jdeme spolu krátce popít. Tatínek má oslavu padesátin, kde pronáším přípitek a pak dvanáct hodin všichni strašně pijem a jíme. Druhý den se probudím s bolestí v krku, do večera se z toho vyklube nějaká viróza, mám vysokou teplotu a brečím, protože mám mít druhý den referát, který ještě nemám hotový. Je mi zle, že skoro nemůžu vstát z postele, takže do Prahy jedu až další den, nejdu do školy a celý den pracuju zas na jiném referátu, který odprezentuju už v docela dobrém stavu. S Verčou strávíme celý den nad projektem do předmětu o e-knihách a hrozně u toho nadáváme. První zápočet! Jdu na vánoční kafe s Eliškou do Starbucks.

S KlaPi a Martinou jdeme na vánoční večeři do Café Palanda. Jedu domů a před Štědrým dnem stihnu ještě dortíky v Ollies s Verčou a Alčou. Vánoce jsou povedené, dostávám spoustu božích dárků, snažím se si svátky co nejvíc užít, protože poprvé za své VŠ studium nemusím nic psát, nemusím se učit. Hned den po Vánocích jdu s Kristýnou na party a zleju se, pak se snažím abstinovat až do Silvestra, ale s rodiči pijeme víno skoro každý večer.

Na Silvestra jsem s Kristýnou a pár dalšíma lidma v Ludgeřovicích, po půlnoci jedeme na Stodolní a strašně moc kalíme až do sedmi do rána, jedu domů a spím až do čtyř odpoledne, zato nemám kocovinu.

Dárečky pro rodinu

Byl to hodně náročný rok. Myslím, že jsem toho dost dokázala, ale taky jsem si užila spoustu stresu, obav a nervů. Po čtyřech letech studia mám bakalářský titul a dostala jsem se na komparatistiku, po čemž jsem poslední dva roky toužila. Přemohla jsem svůj strach ze samoty a udělala ten krok do propasti - vyvázla jsem z nefungujícího vztahu, jakkoliv to bylo bolestné a děsivé. Začala jsem plánovat Erasmus a shánět práci. Zhubla jsem asi dvě kila :D

A hlavně jsem konečně zase začala pořádně číst i knížky mimo školní četbu, k čemuž mi hodně dopomohl Kindle. Přečetla jsem spoustu úžasných knih - The Fault in Our Stars, Fangirl, Gone Girl, Me Before You, Žítkovské bohyně, The Casual Vacancy, Zvláštní smutek citrónového koláče, Zlodějka knih, Warm Bodies... všechny vám je můžu vřele doporučit a už se jen těším, jaké další skvělé knihy mi přinese nový rok :)

Ani letos si nedávám předsevzetí

Nikdy si nedávám předsevzetí.
Nikdy bych je totiž nesplnila a ještě by mě stresovaly nesplněné položky v seznamu.
Cvičit a upravovat jídelníček se snažím vždycky začátkem semestru, stejně tak si každý semestr slibuju, jak budu pilně studovat.

Ke konci roku raději bilancuju a plánuju do budoucna, vypisuju si události, které mě v příští roce čekají, abych se měla na co těšit - knihy, které si chci přečíst, filmy, které přijdou do kin, výstavy a koncerty, na které bych se ráda vydala. Do nového diáře si to všechno pečlivě poznamenávám (pokud byste chtěli tip na nějakou kulturu, od března bude v Praze výstava Tima Burtona!).

Před dvěma roky jsem se rozhodla dát svému diáři nový rozměr a vylepšit si začátek každého měsíce nějakým náhodně zvoleným citátem z této stránky. Musím říct, že mě před dvěma lety tyhle citátové vzkazy od mého minulého já během roku dost těšily a bavily, zejména když jsem každý měsíc uvažovala, jak si citát měsíce vztáhnout ke své aktuální situaci. Mnohdy se mi dost trefil do nálady i životního rozpoložení a bylo to pak, jako by ke mně promlouval nějaký věštecký hlas :)

Loni jsem chtěla něco jiného a na tumblr jsem narazila na tenhle nápad:

Přišlo mi to skvělé, nachystala jsem si sklenici a snažila se do ní čas od času házet lístečky popsané milými chvílemi, které mě potkaly, ale nevydrželo mi to moc dlouho. Jednak jsem udělala tu chybu, že jsem sklenici nechala u rodičů (a tudíž k ní neměla pořád přístup), jednak jsem prostě líná a raději jsem si hezké okamžiky poznamenala do diáře, který mívám vždycky po ruce.
Nicméně, když jsem před chvílí těch pár lístečků ze sklenice vytřepala a přečetla, pousmála jsem se a zavzpomínala. Kdo si myslíte, že by vás to bavilo, zkuste to! Určitě to musí být super, když máte na konci roku sklenici plnou a můžete si zpětně projít všechny krásné momenty uplynulého roku.

A kdybyste si přece jenom chtěli dát nějaká klasická předsevzetí, ale nemůžete přijít na žádná zajímavá, doporučuju tenhle generátor novoročních předsevzetí. Přinejmenším se můžete pobavit tím, co všechno si můžete do nového roku předsevzít :)

Taky vám připadá neskutečné, že už za pár hodin bude rok 2014? Mně osobně připadá prosinec 2014 jako jiná galaxie a ne rok vzdálená realita.

Užijte si silvestrovské oslavy a do nového roku přeju vám všem spoustu splněných přání a skvělých knih!

Co bych si přála k Vánocům

Seznam věcí, které bych si letos přála k Vánocům:

• Aby nasněžilo... nemusí to být hned, ani na Štědrý den, ale aby tuhle zimu ještě aspoň jednou přišel ten kouzelný okamžik, kdy kouknu z okna nebo otevřu dveře a na chviličku se mi zastaví dech při pohledu na padající sníh.
  
  
• Parfém Miss Dior, jelikož Dior, kterého jsem dostala za maturitu, mi došel a život bez něj si už nedokážu představit!
  
• Mobil Sony Xperia L v bílé variantě. Nutně potřebuju modernější mobil, který by zároveň nezruinoval Ježíškovu peněženku, takže volba padla právě na tohohle krasavce. 
  
• Knížku Love & Misadventure, protože spisovatelku Lang Leav sleduju na tumblr už dlouho a její básně a úvahy se mi moc líbí.
  
• Hromadu dalších knížek, protože těch není nikdy dost.
  
•  Abych dokázala být sama se sebou spokojená a neutápěla se ve zbytečném strachu z každodenního života.
  
• Abychom si ty Vánoce všichni pořádně užili ve zdraví, klidu a pohodě s těmi nejbližšími, které máme rádi! :) 
  

Hello December!

V Ostravě před pár hodinami konečně začalo sněžit. Ideální večer na zachumlání do teplého županu, popíjení horké čokolády a nakupování vánočních dárků na internetu za poslechu anglických koled a s vrnícím kocourkem na klíně.

Prosinec je můj nejoblíbenější měsíc. Zbožňuju Vánoce a každý rok natěšeně očekávám první sníh.
Advent je pro mě období rituálů - jak těch obecně známých, tak těch mých osobních.

Každý rok jezdíme s rodinkou do Vídně na svařák a trhy, každý rok za mnou v některý všední den do Prahy přijíždí maminka, abychom si daly perníkové latté ve Starbucks a celý den nakupovaly dárky.

Bez adventního kalendáře se nedokážu obejít. Stačí mi nějaký obyčejný, poslední dva roky ulítávám na adventních kalendářích Hello Kitty z Tesca za 20 korun.

Vymýšlení a nakupování dárků pro rodinu i kamarády mě baví, dokonce ani davy lidí v obchoďácích mi to nedokážou znechutit.
Letos se snažím pořádně si každý prosincový den užít, chodím nakupovat s kamarádkami, popíjím svařák na trzích, byla jsem s kamarády na koncertě Brit Floyd a večery, které trávím doma, si zpříjemňuju vánoční hudbou a filmy.

Taky sledujete každý rok před Vánoci Lásku nebeskou? V naší rodině už je to zažitá tradice. Ten film už známe tak nazpaměť, že jsem letos maminku donutila, abychom si ho v rámci její výuky angličtiny pustily v originále a s anglickými titulky.
Kromě Lásky nebeské se s máti taky každý rok díváme na Prázdniny (boží vánoční romantická komedie s Kate Winslet a Cameron Diaz) a Deník Bridget Jones (to snad všichni znáte, ne?). Se sestrou zas oprašujeme filmy našeho dětství - Sám doma, Grinch, případně co zrovna běží v televizi.

Letošní Vánoce budou ještě o něco speciálnější, protože od včerejška máme doma nového kocourka. Ještě nemá jméno, ale už teď víme, že to bude zlatíčko rodiny, protože většího mazla jsme snad ještě neměli.

Má nádherně chundelatý ocas a hustou srst, zbožňuje drbání na bříšku a od první noci se mnou spí v posteli. Obávám se, že moje třináctiletá kočička začne brzo žárlit. Bobíšek se pomalu seznamuje s velkým domem, další kočkou, psem a ještě chudák netuší, že v úterý mu dorazí další kamarádka - babiččina tříletá bišonice.
Letos bude asi u stromečku veselo :)

Jako by nestačilo, že prosinec je měsícem Vánoc, tento rok je pro nás prosinec hlavně měsícem tatínkových padesátých narozenin. Vše se plánuje už dva měsíce, každý víkend se u nás střídají návštěvy gratulantů a příští víkend vypukne obří rodinná oslava. A aby toho nebylo málo, v úterý, přímo v den tatínkových narozenin, budu mít promoce.

K tomu si připočtěte všechny ty práce a referáty do školy, načítání knížek ke zkouškám, chození po vánočních večírcích, předávání dárků s kamarádkami... rozhodně se nenudím, program mám pořádně nabitý. Jsem ráda, když mám takhle večer (ve dvě ráno) čas si sednout k blogům a jiným odpočinkovým aktivitám, nebo když zrovna cestu vlakem neprospím a stihnu si přečíst i něco málo z mimoškolní četby.

Pokud máte taky chuť si něco přečíst, nevíte co, ale rádi byste něco vánočního, mám pro vás tip.
Vánoce nebudou! od Johna Grishama je vtipná oddechová knížka o postarších manželích, kteří se rozhodli, že se vyhnou všemu tomu předvánočnímu shonu a stresu a prostě Vánoce zruší. Samozřejmě se vše zvrtne, pokazí, ale dobře to dopadne a vy se pobavíte a naladíte na vánoční vlnu.
Příjemná jednohubka mezi pečením cukroví a zdobením stromečku :)