It is most likely that I will die next to a pile of books I was meaning to read. (Lemony Snicket)

úterý 24. června 2014

Knižní resty

Stíhám číst, nestíhám psát... tak alespoň v pár větách moje dojmy z knížek, které jsem nedávno četla.

Robert Galbraith
Volání kukačky

No... všichni hanili Prázdné místo a chválili Kukačku, já jsem asi nejvíc hipster, protože Prázdné místo se mi líbilo moc (jsem úchyl na společenské romány) a Kukačka mě tak moc nezaujala, rozhodně ne tolik, jako třeba detektivky od Nesbøho. Moc se mi líbil Cormoran Strike i jeho asistentka Robin a z celé knihy mě asi nejvíc bavily scény s těmito dvěma aktéry, jejich rozhovory, vývoj jejich vztahu... detektivní zápletka mě moc nenadchla, ale přečtu si i další díl.

3/5

Samantha Shannon
The Bone Season

Ze začátku jsem se nemohla začíst, četla jsem v angličtině a bylo tam na mě moc novotvarů (že je k nim na konci knihy i slovníček jsem zjistila až po dočtení), nových reálií, které jsem měla potíž vstřebat... ale ve chvíli, kdy jsem se do toho dostala a ponořila se do nového světa, naprosto mě to uchvátilo. Dobře, ne tolik jako třeba kdysi Harry Potter, se kterým je TBS často srovnáván, ale rozhodně mě tahle kniha pohltila, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Nedočkavě vyhlížím další díl z plánovaných sedmi, protože takhle chytlavá a promyšlená dystopická story tady nebyla snad od Hunger Games, tohle je navíc ještě protkáno atmosférou urban fantasy, hlavně ze startu. Za britské prostředí palec nahoru.p
Žádná kýčovitá romance, žádné sladké čtení pro holčičky, ale pořádně drsný svět a nebojácná hrdinka Paige, jo, tohle si nechám líbit.

4/5

Sara Wolf
Lovely Vicious & Savage Delight

K téhle sérii jsem se dostala přes nadšený článek od Olgy Biernátové, ale dopadlo to pro mě stejně jako s Hopeless - začátek vypadal velmi slibně, ale velké nadšení a očekávání postupně ochladlo s přibývajícími nesmyslně "osudovými" zvraty, telenovela hadr. Všichni mají temnou minulost (hlavně ten nádherný a tajemstvími opředený týpek, kterému Isis říká Ice Prince) a jsou psychicky narušení, protože utrpěli nějaké trauma, hlavní hrdinka se snaží své pocity a nejistotu maskovat ukecaným "chytrým" humorem, ale pro mě to prostě nefunguje. Výhodou je, že se to čte fakt rychle, místy se autorce i daří budovat nějaké napětí a některé slovní přestřelky nebo hlášky mě rozesmály nahlas, většinu času se to ale snaží být vtipné až moc usilovně a očividně. Už 12. 7. by měl vyjít poslední díl, který si určitě přečtu, ale tuším, že to s mým hodnocením této YA série příliš neotřese.

2/5

sobota 24. května 2014

24. 5. 2014

Ještě nějakou dobu nebudu psát knižní články, protože to prostě nestíhám.
Poslední dobou pro samou školu a společenský život moc nemám čas pročítat současnou literární produkci, natož sepisovat recenze, ale počítám, že po zkouškovém se ke knížkám zase vrátím.

Všichni psali články o Světě knihy. Jo, taky jsem tam byla. Měla jsem brigádu u stánku nakladatelství Pistorius & Olšanská, takže jsem na veletrhu strávila tři dny, ale vlastně jsem z něj nic moc neviděla. Jednou jsem si to tam celé proběhla, nekoupila jsem si žádnou knížku, davy lidí mě znechutily, tak jsem si dala pizzu a zalezla zpátky za pult našeho stánku, kde jsem se cítila tak nějak bezpečněji. Mazlila jsem se s knížkama a vzpomínala na doby, kdy jsem si jako malá hrávala na prodavačku, jak mě bavilo počítat peníze, přerovnávat zboží, bavit se s fiktivními zákazníky a vypisovat paragony... no, tak jsem si to poprvé vyzkoušela doopravdy a bylo to celkem fajn. Většina lidí byla strašně moc milá a byla jsem chválena, že se usmívám jako sluníčko. Jenom mě mrzí, že jsem kvůli brigádě nestihla žádnou besedu nebo přednášku...
Přišlo za mnou pár známých z plurku (zdravím Quanti a Janinu :)), pár spolužáků ze školy a pár dalších kamarádů, což mi zpříjemňovalo dlouhé chvíle za pultem. Navíc se mi to nějak vyvrbilo, že zrovna ten týden jsem každý večer byla někde pít a chodila jsem domů ve dvě ráno. Závěrečný seminář, který se nám nějak protáhl, takže jsme s komparatistkama nestihly Noc literatury, pak dvě oslavy narozenin... v sobotu večer jsem už byla tak vyflusnutá, že jsem nakonec nešla na sraz knižních blogerů, protože jsem nebyla moc v náladě seznamovat se s cizími lidmi. Snad příště, no.

Svět knihy z druhé strany barikády
Na veletrhu jsem taky konečně poprvé spatřila naživo své miminko, své knižní děťátko. Knížku, kterou jsem pomáhala vydat v rámci nakladatelského semináře u nás ve škole. Se spolužačkou jsme na začátku semestru dostaly rukopis a další tři měsíce jsme procházely všemi možnými úkony spojenými s vydáváním, než jsme se dočkaly hotové knihy. Třešničkou na dortu pak byl literární večer edice Scholares, který jsme u příležitosti vydání nových knih v této edici uspořádaly v Domě čtení. Teď už zbývá jen roznést recenzní výtisky do všech možných periodik a máme hotovo! Je to vážně super pocit, vidět své jméno vytištěné v tiráži. Doufám, že to není naposledy :)



Strašně moc se toho děje. Chodím poslední dobou skoro každý den někam na mejdany, na kafíčka s kamarádkami nebo do kina s Verčou na marvelovské filmy a školní povinnosti úspěšně odkládám na léto. Příští týden jedu na menší dovolenou za ségrou do Francie. Máme doma nové štěňátko.
Pojedu na Erasmus. Měsíc jsem řešila výběrová řízení naší katedře a na anglistice, psala motivační dopisy, maily koordinátorům... a pak mi přišel mail, že jsem teda nominovaná a že v lednu pojedu do Edinburghu.
Edinburgh nebyl moje první volba, ale pak jsem cestou domů ve vlaku z nudy projížděla nějaké stránky o Skotsku a o Edinburghu a uvědomila jsem si, že vlastně nechci jet nikam jinam, že tohle je to nejlepší, co se mi mohlo stát. Takže začínám pilovat skotskej přízvuk a vybírám fashionable nepromokavé oblečení.

A malá reklama na závěr, i když mě asi čtou jen lidi, kteří už o tomhle vědí z plurku, stejně tady zkusím trochu propagovat holky, co teď rozjely novej projekt - prodej motivačních plakátů Číča v kleci. Plakáty jsou v češtině, jsou krásně udělaný a jsou boží, to prostě musíte mít, nebo to musí mít některý z vašich přátel a vy byste mu to měli koupit k narozeninám. Já si brousím zuby na tenhle :)


neděle 18. května 2014

TAG: V peřinách

Díky Quanti se to tady pokusím zase trochu oživit, a to TAGem, do kterého mě nominovala.
Nesouvisí vůbec s knížkami, ale je krátký a na docela zajímavé téma :)



Bez čeho už půl roku neodcházím do peřin?
Ehm, bez knížky. A posledních pár let se taky málokdy odeberu do postele bez kočičího doprovodu (pokud zrovna nespím na koleji).

Svůdné sansoussi nebo pohodlné pyžamo?
Tričko a kytičkované pyžamové gatě. A ponožky! Co nejchlupatější a nejteplejší.

Kniha?
Aw yiss. Na mém nočním stolku se tyčí hrozivá věž knih, které jsem zatím nestihla přečíst, ale v brzké době bych to chtěla napravit. Každý večer čtu před spaním minimálně půl hodiny a někdy vydržím až do brzkých ranních hodin, naposledy třeba s Červenkou od Nesbøho...

Kosmetické rituály?
Odlíčit, pleťová voda a občas nakrémovat, když si na to vzpomenu.

Sklenička něčeho dobrého před spaním?
Spíš ne, občas o víkendu si s rodiči dáme večer víno, ale přímo před spaním se snažím už nic nekonzumovat.

Chrápu?
Naštěstí ne, zato občas ze spaní něco povídám. Nebo se směju, protože jsem pošuk a mívám šílené sny.

Snídaně do postele?
Asi jsem jedna z mála, ale moc si na snídaně do postele nepotrpím. Hned po probuzení nemívám hlad, takže do sebe většinou s přemáháním nasoukám ovesnou kaši nebo jogurt a pokouším se nakopnout tělo kávou. A o víkendech vstávám dost pozdě, kdy už je aktuálnější spíš oběd než snídaně...

Kdo byste měli zájem tenhle TAG taky vyplnit, směle převezměte štafetu a pusťte se do toho, nikoho konkrétního označovat nebudu :)

sobota 1. března 2014

1. 3. 2014



Celé zkouškové jsem se těšila, že až budu mít hotovo, konečně zase budu mít čas na normální knížky, na seriály, filmy, společenský život...
Tak nic, no. Tenhle semestr asi umřu.
Mám rozvrh od pondělí do pátku (to se mi za celé studium zatím nikdy nepovedlo) a vyučující se zbláznili se svými požadavky, takže každý týden čtu několik knih, povídek, článků a studií a do toho ještě se spolužačkou vydáváme v rámci jednoho semináře knihu, což mi zabírá poměrně dost volného času.
A každý po nás chce na závěr semestru nějakou tu seminární prácičku, takže mám na prázdniny o zábavu postaráno.

Určitým zvráceným způsobem si to ale vychutnávám. Kromě jednoho předmětu, který většinou celý strávím v polospánku, mě všechny semináře baví, i ta příprava na ně by mě bavila, kdyby toho nebylo tolik. Čtení se pak z příjemného prožitku smrskává jen na netrpělivé obracení stránek a přeskakování popisných pasáží. Nemůžu si to pořádně užít, když vím, že jsem ve skluzu a v počítači na mě čekají ještě studie a na stole mi leží rukopis ke korektuře.
Momentálně čtu Draculu, Plášť od Gogola, Květy zla, znovu a pozorněji čtu Northangerské opatství kvůli referátu a do toho pročítám rukopis a trénuju si na něm korektorská znaménka.


Přidávám další a další položky na svůj to-read list na Goodreads a chce se mi plakat, protože vůbec nestíhám číst knížky, které bych si tak ráda přečetla, a v dohlednu není žádné volno, kdy bych to mohla napravit. Na nočním stolku se mi válí Volání kukačky a koketuju s myšlenkou, že bych ho dnes večer před spaním aspoň na chvilku otevřela...
Spánek je přeceňovaný, že jo.



Baví mě studovat literaturu. Znovu a znovu se ujišťuju o tom, že kousnout se a dostudovat bohemistiku a potom jít na komparatistiku bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Máme se spolužačkami fajn kolektiv, vyučující jsou mnohem pohodovější než ti z bohemistiky a miluju naše semináře, kde diskutujeme o symbolech, skrytých významech a literárních postupech. Mezi perličky z mého rozvrhu jednoznačně patří předmět o Draculovi a Sherlocku Holmesovi (máme za úkol kouknout i na různé filmové a seriálové adaptace) a předmět o kulturní produkci pro ženy nazvaný Sama doma, kde se momentálně věnujeme Padesáti odstínům šedi (možná o některých postřezích ze semináře sepíšu článek, stay tuned).

Těším se na jaro, moc moc, jako každý rok. Jen mě mrzí, že zima nebyla skoro vůbec zimní a nebyli jsme letos ani jednou lyžovat. Mám před sebou ale vyhlídky na březen nabitý událostmi, březen plný plánů, které snad vyjdou.
Život je hrozně fajn, když se má člověk na co těšit :)

Jako každý rok, i letos jsme na plurku dělali videochallenge. Letošní únor vypadá v mém videu hrozně nudně, v podstatě samé kočky, ale byl to dobrý únor. Byla jsem spokojená. O tom to možná je - dřív mě poklidné večery strávené o samotě doma děsily, teď si je užívám. A samozřejmě, že ve skutečnosti jsem se pořád jen neválela doma s kočkama, kolikrát jsem zapomínala točit to nejzajímavější, co se mi zrovna stalo, nebo na to nebyla vhodná chvíle.
Nicméně kdybyste se chtěli pokochat sto plus jedním záběrem na našeho kocoura, můžete tak učinit zde:



pátek 21. února 2014

Hopeless

Colleen Hoover
Hopeless

Sometimes discovering the truth can leave you more hopeless than believing the lies…

Sky je sedmnáctiletá dívka a nevede tak úplně normální život - nemá mobil, počítač ani televizi, protože její adoptivní máma neschvaluje moderní vymoženosti, a místo chození do školy se vzdělává doma. Volný čas tráví čtením knížek, běháním, poflakováním se s nejlepší kamarádkou Six nebo muchlováním s klukama, k nimž je naprosto citově lhostejná.

Sky mi byla od začátku sympatická - vypadalo to na jednu z těch mála YA knížek s chytrou a vtipnou hlavní hrdinkou a zamlouvalo se mi, že Sky není žádná upjatá puťka nebo neposkvrněná světice, která jen čeká na toho dokonalého přítele, se kterým zůstane do smrti smrťoucí.

Jenže pak se objevil Holder a všechno okamžitě spadlo do obrovského klišé.
Samozřejmě, že tenhle tajemstvím opředený mladík se špatnou pověstí je neuvěřitelně sexy.
Samozřejmě, že Sky, kterou do té doby nikdy nikdo nepřitahoval, je z něj od prvního setkání na větvi.
Samozřejmě, že ačkoliv Holder na ni působí nebezpečně a chová se jako stalker, Sky se s ním snaží sblížit.
A samozřejmě, že Holder ji taky okamžitě chce.

V tuhle chvíli jsem myslela, že už dál číst ani nebudu, protože jsem se bála, jak moc blbé a klišovité bude pokračování, ale naštěstí jsem se překonala, protože ve druhé polovině to zase začne být zajímavé; objeví se nečekaná a dost drsná zápletka a netušené motivy některých postav (trochu se osvětlí i to Holderovo stalkerství a jejich náhlá vzájemná přitažlivost) a je to celkem napínavé.

Druhou část jsem přečetla jedním dechem, ale zase jsem měla takový malý problém s překombinovaností dramatických událostí. Jako by se autorka snažila, aby to nebyla jen další obyčejná lovestory, tak tam narvala zápletku v podobě postupně odtajňované minulosti... a pak do toho vrazila ještě nějaká další odhalení a další zvraty, jen tak pro jistotu, aby se čtenář třeba nenudil, jenže ono už je toho najednou moc.

Taky mě trochu zklamalo, že i když měl vztah Sky a Holdera velký potenciál, v knížce mi nepřipadal uvěřitelný. Oba se chovají nějak moc vyzrále a rozumně na jejich poměrně nízký věk a vzhledem k okolnostem, kterými procházejí. Nepůsobilo to na mě věrohodně. Tu jejich velkou, osudovou, hory přenášející lásku jsem jim prostě nedokázala sežrat.
Možná už jsem na tenhle typ četby prostě jen moc cynická a realistická :)

“F#%k all the firsts, Sky. The only thing that matters to me with you are the forevers.”

Teď to může vypadat, že se mi ta kniha vůbec nelíbila, ale není to tak.
Přes všechny výhrady mě Hopeless bavila a četla se mi dobře a rychle. Místy jsem se zasmála ("I thought Mormon's weren't allowed to have caffeine?"  "I decided to break that rule the morning I woke up gay.") a druhou polovinu jsem přečetla během jediného večera (noci), ale bohužel ve mně asi nezanechala žádný hlubší dojem, jako se mi to stává třeba s knihami od Johna Greena nebo Rainbow Rowell. A musím s lítostí přiznat, že jakkoliv měla být zápletka srdcervoucí, skoro vůbec mnou nepohnula (a to mě dojímají i reklamy na toaletní papír, pokud v nich hrají roztomilá štěňátka).
V tomhle žánru mám prostě jiné favority.


neděle 2. února 2014

8 důvodů, proč jsem si zamilovala Kindle

Takovýchto článků najdete na internetu v různých obměnách spoustu, nicméně i já jsem se rozhodla přispět svým názorem do rozsáhlé debaty o e-knihách a čtečkách.

Vždycky jsem byla zarytým zastáncem papírových knih... dokud jsem k loňským Vánocům nedostala Kindle.
Pořád miluju papírové knihy. Pořád chodím čmuchat do antikvariátů a knihkupectví a chodím do knihovny v Praze a v Ostravě. Pořád hromadím další a další nové knížky a nejspíš jednou skončím pohřbená v troskách některého z nekonečných komínků knih, které se mi kymácejí na nočním stolku.

Kindle jsem si přála kvůli škole. Na bohemistice jsme museli hodně číst a spoustu materiálů jsme dostávali v elektronické formě. Na počítači nevydržím číst moc dlouho a abych všechno tiskla, na to jsem moc líná a nerada plýtvám papírem. Navíc nemám tiskárnu vždycky k dispozici.
Prvotně jsem tedy Kindle chtěla kvůli čtení školních materiálů a povinné četby, moc jsem neuvažovala nad tím, že bych si do něj kupovala nějakou beletrii.

A teď... čtu na něm vlastně jen beletrii, sem tam nějaké školní poznámky v pdf. Knihy do školy naháním po knihovnách, protože většinou v elektronické podobě nejsou k sehnání a tak nějak to lechtá mé čtenářské ego, když jdu z knihovny s nákupní taškou plnou tlustých, starých knih, nebo když v metru důležitě listuju Vergiliem :D

Na čtení beletrie jsem si ale oblíbila Kindle. A tady je pár důvodů, proč:

Je to elegantní doplněk
Mám Kindle 4 a sám o sobě mi přijde elegantní a roztomilý, nicméně jako správná parádnice jsem mu pořídila i slušivý kabátek. Každý si díky obalu může výzor své čtečky upravit k obrazu svému (a ochránit ji před nechtěným poškozením nebo ušpiněním) a vystavit tak na odiv své estetické cítění a vkus!

Jasně, že já na něm musím mít kytičky :)

Čtení v posteli a v MHD je příjemnější
Nejčastěji čtu v posteli a po chvíli mě vždycky začaly bolet ruce, případně jsem už nevěděla, jak si lehnout, aby se mi tlustá bichle četla lépe, aniž by mi padala do obličeje nebo se sama zavírala.
V MHD, pokud jsem zrovna stála, jsem se pak knížku ani neodvažovala vytáhnout, protože držet se tyče a zároveň obracet stránky je nad mé akrobatické schopnosti.
Kindle je lehký a malý a dá se držet a ovládat jednou rukou, problem solved!

Knížky jsou hned k dispozici
Velké plus pro chronického prokrastinátora, jako jsem já. Kolikrát slyším/čtu o skvělé knížce, tak si ji připíšu na to-read list, jenže mi trvá věky, než se dokopu si knížku půjčit v knihovně nebo ji koupit.
Díky nabídce e-knih na internetu už nemusím čekat, hned můžu mít knížku ve čtečce a začít číst.

Pomáhá mi s angličtinou
Jedna z nejužitečnějších funkcí Kindle je pro mě zabudovaný anglický výkladový slovník. Knížky v angličtině čtu v podstatě pořád a občas se mi stane, že nějaký výraz neznám a v knize se vyskytuje opakovaně. Protože jsem tvor zvídavý, okamžitě a jednoduše si můžu neznámý výraz nechat objasnit výkladovým slovníkem, čehož hojně využívám.
Už jsem si na to tak zvykla, že když jsem naposledy četla papírovou knihu v angličtině, ruka mi automaticky cukala k tlačítku, než mi došlo, že v papírové knize žádný čudlík a slovník nemám :)

Nepotřebuju záložky
Jsem naprosto nezáložkový člověk. Všechny záložky hned poztrácím (asi to mám po tatínkovi, taky mu žádná záložka nevydrží a knihy zakládá toaletním papírem...) a jediná, kterou jsem se naučila používat, je magnetická s kočičkami, kterou jsem dostala od spolubydlící.
Kindle má pro mě velkou výhodu v tom, že nic zakládat nemusím, sám si pamatuje, kde jsem v které knize skončila.

Můžu mít všechny své oblíbené knížky pořád u sebe
Kdekoliv, kdykoliv. Celou knihovnu mám neustále po ruce.
Pamatujete si, jak šla Rory v Gilmorových děvčatech na ples a do kabelky rvala knížku, protože co kdyby se tam nudila a chtěla si číst? Jo, to jsem já. Jedu třeba do hospody a stejně si s sebou toho Kindlíka vezmu a čtu v MHD, na zastávce nebo při čekání na ostatní. A kdyby si mě nevšímali, vytáhnu ho klidně i v hospodě u piva. Je to taková moje pojistka, aby se mi nestalo, že najednou nebudu mít co dělat.

Zvýrazňování v knížkách
Další věc, bez které bych se už neobešla. Zvýrazňovat si v papírových knihách přijde spoustě lidí barbarské (přiznám se, že já to občas dělám), ale já si ráda poznamenávám své oblíbené pasáže nebo citáty z knížek. Opět to má Kindle hezky vyřešené, snadno a rychle si můžu jakoukoliv pasáž označit, nebo si někam vložit poznámku.

Na dovolenou si můžu přibalit několik párů lodiček navíc!
Každý rok si na letní dovolenou beru víc a víc knížek a váhový limit zavazadel je nižší a nižší. Proto jsem loni nesmírně ocenila, když mi stačilo přibalit Kindle a volný prostor v kufru jsem mohla zaplnit lodičkami, které bych jinak musela s těžkým srdcem nechat doma.

To je asi všechno, co mě teď napadá.
Ze všech těch důvodů, které jsem uvedla, je znát, že pro mě je Kindle hlavně dobrý pomocník. Papírových knih se pořád nedokážu vzdát - kolikrát si něco přečtu v elektronické podobě a pak si tu knížku stejně koupím v papírovém vydání, protože ji chci mít ve své knihovničce a moct si ji doopravdy osahat.
A tu atmosféru menších knihkupectví a pocit z dobře uloveného antikvariátního kousku v krásné starobylé vazbě e-kniha prostě nenahradí.
Díky čtečce jsem ale za poslední rok přečetla mnohem víc knih než za posledních pár let (když nepočítám povinnou četbu) a každému knihomolovi bych mohla Kindle jedině doporučit :)

Kikinka approves!

pondělí 27. ledna 2014

Vše, co jste chtěli vědět o bohemistice...

...ale báli jste se zeptat.

Pár postřehů ke studiu oboru Český jazyk a literatura na FF UK pro všechny, kdo se sem chystají.

  • Jak jsem se sem sakra dostala?

Ještě teď nějak nechápu, jak jsem se na bohemistice ocitla. Vlastně už ani nevím, co mě vedlo k tomu, abych si tam v roce 2009 dala přihlášku, asi jsem doufala, že když mi nevyjde anglistika, budu moct studovat alespoň nějakou literaturu (i když mě ta česká moc nebaví). Na přijímačky jsem se nijak zvlášť nepřipravovala, ale učila jsem se na maturitu, což se dost hodilo. Určitě je dobré poctivě se připravovat na maturitu z češtiny a kromě literatury si zopakovat nějaké věci z jazyka.
Přijímačky jsou jen písemné a na stránkách ústavů jsou nějaké modelové testy, dá se chodit i na přípravné kurzy, ale pokud má někdo přirozený cit pro jazyk, hodně čte a není úplně blbej, tak podle mě není problém se tam dostat, berou hromadu lidí.
Z přijímaček si vůbec nic nepamatuju, jen to, že nám jeden vyučující říkal, ať se nebojíme napsat tam cokoliv klidně i blbýho, protože na otevřených otázkách rozdávají hodně bodů, i když tam třeba napíšete nějakou kravinu. Tomu ostatně odpovídá i fakt, že nás do prváku nastoupilo strašně moc, snad dvě stovky.

  • Studium - jaké si to uděláš, takové to máš...

Hned zezačátku dost lidí odpadlo, protože zjistili, že s dalším oborem nebo prací je obtížné bohemistiku skloubit, další odešli po neúspěšném prvním zkouškovém. V prváku je to fakt záhul. Obdivuju lidi, kteří dokázali studovat dvouoborově (nejčastěji v kombinaci s dalším jazykem). Na každém semináři totiž můžete mít za semestr nanejvýš tři absence a většina vyučujících si to dost hlídá, navíc hlavně v prváku musíte nasbírat za rok 60 kreditů, takže chodíte do školy v podstatě pořád, kolikrát i v pátek. A jako by nestačilo, že máte nálož povinných předmětů, na fildě musíte během bakalářského studia absolvovat také dva semestry tělocviku, zkoušku z cizího jazyka a zkoušku z filozofie. Ve volném čase pořád čtete nebo píšete úkoly, není čas ztrácet čas.

Sama bohemistika na FF UK je jako mít dvouobor. Výuku zajišťují dva ústavy (ten pro jazyk a ten pro literaturu, každý má i svůj vlastní web) a nejsou schopné se na ničem dohodnout. Plus spadají pod fildu, která je sama o sobě pověstná svou neorganizovaností (jsme přece filozofové, že) a chaotickým přístupem k byrokratickým záležitostem (mimochodem, ačkoliv už docela dlouho funguje zapisování atestací do SISu, ještě pořád na fildě při zápisu fasujeme papírové indexy).
Vydobýt na začátku roku ze dvou ústavů nějaký použitelný rozvrh pokud možno dřív než tři dny před začátkem semestru je umění.

Samotné studium bylo jiné, než jsem očekávala. Primárně jsem se chtěla věnovat literatuře, ale celé studium je koncipované tak, že se chtě nechtě musíte zabývat velkým množstvím jazyka. Od začátku jsou to právě jazykové předměty, na kterých studenti ztroskotávají. Já sama jsem asi tři předměty dělala natřikrát a vždycky to byl mordor, učivo jsem nechápala, hlavně se syntaxí jsem dost zápasila.
Velký problém spočívá v tom, že je mnoho studentů, a proto mnoho paralelek. Takže chodíte všichni na syntaktické semináře, ale každá skupina má jiného vyučujícího a ten má jiný styl učení, jiný přístup a jiné preference, co se týče oblasti studia. Neexistují jednotné osnovy, i atestaci si každý vyučující volí jinou. Já jsem třeba z morfologie psala jen seminárku, zatímco spolužák absolvoval test. Když jsme se pak oba učili na státnice, já byla úplně ztracená, protože jsem praktické příklady neuměla vyřešit a on typově ty samé dělal už na semináři.
Je tedy dobré si předem zjistit, kdo co jak učí, a chodit na semináře těch náročnějších vyučujících. Nebo od ostatních alespoň získat poznámky z jejich lépe vedených seminářů. U státnic se vám to pak všechno zúročí.
Podobně na literatuře má každý vyučující jiné oblíbené autory a zaměřuje se na jiné oblasti daného období, ale tam to až tolik nevadí, protože ke státnicím existuje jednotný seznam četby a musíte tedy stejně přečíst všechno.

Co se týče četby, je toho hodně. Zejména v prvním ročníku a zejména z 19. století. Dobře vám radím, nebuďte líní jako já a čtěte všechno hned, na každý seminář, na každý týden. Jestli to necháte vyhnít, budete číst jen občas něco, najednou nebudete stíhat a před státnicemi si raději půjdete hodit mašli, protože před sebou budete mít ten zrůdně dlouhý seznam četby a při psaní bakalářky a učení na státnice už to prostě nebudete zvládat. A pokud se rozhodnete to risknout, zafunguje zákon schválnosti a oni vám pak u státnic zrovna dají otázku na autora, kterého jste nečetli, a jste v háji. Jo, přesně tohle se mi stalo. Není to příjemný pocit.
Dost čtení vás čeká i na jazyce, kromě toho, že se naučíte nazpaměť celou mluvnici, musíte mít do státnic načteno spoustu článků a studií.
K četbě můžu více než vřele doporučit vypisovat si poznámky. Před státnicemi vám to zachrání život, fakt. Není nic horšího, než po třech letech studia sestavovat seznam četby ke státnicím a lovit po všech čertech, co jste to vlastně všechno četli a o čem to bylo. Už to nedohledáte a budete si nadávat a tlouct hlavou do zdi. Pište si i bibliografické údaje, budou to po vás všude chtít.

Je docela fajn, že poznámky ze všech povinných předmětů jsou vždycky nějak k sehnání. Buď vám je poskytne některý z přehršle spolužáků, nebo je nějaká dobrá duše nasdílí na facebook. Vyplatí se taky hledat různě po internetu, několikery poznámky jsem objevila na uložto, jiné na různých studentských serverech. Vždycky ale platí, že je třeba k nim přistupovat obezřetně, poznámky staré tři roky už mohou být zastaralé a často v nich něco chybí.

Studiem se dá proplout, ale dá se z něj taky hodně vytěžit. Vybírejte si předměty, které vám pomohou v tom, čemu se chcete věnovat - já takhle absolvovala nakladatelskou teorii (teď se chystám na praxi), ediční práce a přípravu e-knih a jsem moc ráda, že jsem díky tomu už na škole získala další skilly, které se mi snad budou hodit i v profesním životě. Nechoďte jen tam, kde je nejjednodušší atestace, nebo kde nemusíte ráno vstávat (ano, přesně takhle jsem si vybírala předměty já). Každý semestr se vypisují nové volitelné semináře, z nichž některé vám mohou pomoct s psaním bakalářky, jiné jsou praktičtěji zaměřené a jiné jsou prostě jen zajímavé.
Je zkrátka jen na studentovi, jaké si své studium a rozvrh udělá.

ČJL má hodně předmětů, hodně vyučujících a hodně učeben různě rozmístěných po centru Prahy. Hlavně pro mimopražské doporučuju sehnat si mapu a počítat během sestavování rozvrhu s přebíháním z hlavní budovy do Celetné, Jindřišské, Hybernské a dalších míst, protože kolikrát taková cesta trvá i patnáct, dvacet minut a přestávky mezi předměty jsou deset minut. V praxi to vypadá tak, že deset minut před koncem hodiny se půlka studentů zvedne a odbíhá jinam, na dalším předmětu se zas třída schází patnáct minut po začátku. A když během dne pořád přebíháte hlavní budova-Celetná-hlavní budova, jste za chvíli uštvaní, uhonění a rozmrzelí a nemáte čas se ani najíst. Na druhou stranu, díky tomuhle cestování jsem se velmi brzy naučila pohybovat po centru a zorganizovat si volný čas mezi hodinami.

  • Státnice, noční můra studentů

Na ostatních školách vás v prváku drtí, aby do dalších ročníků prošli jen ti, co na to mají. Na bohemistice na FF UK vás více či méně drtí od začátku do konce a nejvíc u státnic. Docela velké množství lidí si studium o rok prodlužuje, protože všechno to čtení a učení nejsou s to stíhat, zejména pokud u studia i pracují. Psaní bakalářky je kapitola sama pro sebe, protože dost našich vyučujících má k vedení vaší práce velmi laxní přístup a kolikrát dělají mrtvého brouka, aby vám pak už hotovou a odevzdanou práci otloukli o hlavu a vy kvůli tomu třeba musíte prodlužovat nebo rušit státnice.
Velkým strašákem studentů na bohemistice je jazykový test, tedy první část státnic.
Jazykový test sestává z dvaceti otázek a musíte jich aspoň třináct zodpovědět správně, abyste mohli jít k ústní zkoušce. Nezní to tak hrozně, ale ty počty lidí, kteří ho nenapíšou, už hrozné jsou. Existuje hodně výtek k podobě testu (sporné otázky, nevyrovnaná úroveň obtížnosti jednotlivých variant), další hromada výtek se vztahuje k samotné jeho existenci, protože tenhle test děsí snad všechny studenty (je jedno, jak pilně studujete, nesedne vám otázka a letí i premiant a žádná šance napravit to při ústním zkoušení není).
Pokud patříte mezi ty šťastlivce, kteří test napsali, postupujete k ústní části z jazyka a z literatury, tedy dvě ústní zkoušení. Představte si ten stres - nejdříve vyřazovací test, kdy čekáte na výsledky jak na popravu, pak potítko, zkoušení z jazyka, potítko, zkoušení z literatury. Na konci jste vyždímaní jak hospodskej hadr. I když jste úspěšní, nezvládáte se ani radovat, protože půlka vašich spolužáků v nějaké fázi státnic vyletěla a teď brečej na záchodech nebo se šli ožrat do Platóna a všichni chcete jen jít domů a spát. No kde jinde byste si u státnic užili tolik srandy?

  • Proč jít studovat bohemistiku na FF UK?

Ačkoliv to může působit opačným dojmem, rozhodně nechci nikoho odrazovat od studia českého jazyka a literatury na FF UK.
Je to Univerzita Karlova, má jméno, tradici a navíc, diplom z Karlovky je fakt pěknej. Dostanete ho v tubusu a je celej v latině, fancy jak sviň.
Praha. Jsou tady krásné kavárny a bohatý kulturní život, co víc si může mladý intelektuál přát.
Až budete hledat práci, je dost možné, že ji v Praze najdete snáze než v jiných městech, ale rozhodně to není žádná sranda, krize zasáhla všude, navíc je tu větší konkurence. Na druhou stranu, už při studiu se přes vyučující nebo některé nabídky ústavů můžete dostat k fajn brigádě a poté i práci v oboru.
FF UK se může chlubit řadou odborníků a osobností na poli lingvistiky i literatury a pokud směřujete k akademické dráze na vyšším levelu, určitě jste na správném místě.
Pokud jste spíš lingvista než literát a jste odhodláni poctivě studovat, bude se vám tady líbit.
Nabídka předmětů je opravdu pestrá a mnohdy se tam najdou zajímavé kousky, řekla bych, že každý si vybere. Navíc si můžete v rámci volitelných předmětů zapisovat i předměty z jiných oborů, takže není problém chodit na předměty z anglistiky, sociologie, filozofie, divadelní vědy, cokoliv si zamanete.
Erasmus. Já sama se na něj teprve chystám, ale spolužačka jela do Anglie, jiná zas do Dánska, další do Itálie... možností je spousta, FF UK má spoustu smluv a všichni, co jeli, si to nemůžou vynachválit. V cizině studujete literární teorii nebo obecnou ligvistiku, takže to, že doma studujete češtinu, není žádnou překážkou.
V magisterském studiu máte více specializací a možností. Bakalářské státnice jsou voser, ale máte pak to nejhorší za sebou, magisterské státnice už pak prý taková jatka nejsou. Můžete pokračovat v ČJL, nebo si vybrat ze studia literární komparatistiky, učitelství ČJL pro střední školy, učitelství češtiny jako cizího jazyka... dost absolventů pokračuje na FSV UK a studují mediální studia, záleží jen na tom, jakým směrem se chcete vydat.

Já osobně nelituju, že jsem na bohemistiku šla, přestože k ní mám mnoho výhrad a v průběhu studia jsem kolikrát měla chuť s tím seknout.
Studium bohemistiky není jednoduché, není to procházka růžovým sadem, ale rozhodně není zbytečné. Máte docela dost možností, co se týče pracovního uplatnění, zejména pokud si k bakaláři přilípnete i nějaký ten magisterský titul nebo další titul z jiného oboru. Třeba zrovna po učitelích češtiny pro cizince je poslední dobou velká poptávka a učitelé na středních školách budou potřební vždycky. Můžete se uchytit u televize nebo rozhlasu, v redakci, nakladatelství... obecně v médiích a v reklamě se s vystudovanou bohemistikou neztratíte.

čtvrtek 16. ledna 2014

16. 1. 2014

Zkouškové je v plném proudu!
Nestíhám vůbec číst žádnou z knížek, které mám nachystané na nočním stolku, protože jsem až po uši ponořená do antické římské literatury kvůli zkouškám. Načítám tempem kniha za den všechno to, co už jsem měla mít dávno přečtené, nebo co jsem kdysi četla, ale nic si z toho nepamatuju.


Ještě mě čeká řecká antika a pak budu zase na chvíli svobodná a budu si moct číst, co chci...
Abych se k četbě více motivovala, na goodreads jsem si nastavila book challenge pro rok 2014 na limit 100 knih. Nevím, jestli je to hodně nebo málo na to, že literaturu studuju a čtu v podstatě neustále, ale zkusím se s tím poprat.

Pokud byste se taky chtěli namotivovat k přečtení více knížek, nebo před sebou máte hromadu knížek a nevíte, do které z nich se pustit nejdřív, na tumblr jsem narazila na tohle reading bingo.
Třeba vás to inspiruje :)


sobota 4. ledna 2014

Bilance 2013

Naposledy jsem takhle veřejně psala bilanci snad za rok 2009. 2010 vím, že jsem psát nechtěla, 2011 jsem byla po rozchodu tak hotová, že jsem se na to vykašlala a 2012 jsem sice napsala, ale neuveřejnila.
Takže, dámy a pánové, račte vstoupit do mé rekapitulace roku 2013:


Leden
První měsíc roku 2013 jsem zahájila s Davidem po boku, oficiálně jsme stvrdili náš nově slepený vztah na facebooku. Silvestra jsme slavili s pár lidma na koleji a na Nový rok všichni blili, jen já a ségra jsme byly úplně v pohodě. Byla jsem na vesnickém plese a chodila po konzultacích se seminárkami, které jsem měla mít už dávno odevzdané. Navštívila mě na koleji Hanička.

Vesnický ples

Únor
V únoru jsme už tradičně na plurku točili videochallenge. Zase jsem chodila po konzultacích, snažila se uzavřít předměty z minulých ročníků, abych mohla dělat současné zkoušky a naplno pracovat na bakalářce. Byla jsem s Eliškou na výstavě Monarchie a moc se nám to líbilo. Proběhly nějaké narozeninové oslavy, šli jsme s Davidem na koncert Xindla X. Přestal se s náma bavit Honza, můj skoro nejlepší kamarád. Na konci února jsme jeli s rodinou do Alp.

S maminkou na horách
Březen
Lyžování v Alpách a stresy ze školy. Diář mám popsaný upomínkami, ať pošlu vedoucímu práce první dvě kapitoly a ať už sakra konečně přepíšu hromadící se seminárky a odevzdám je. Byla jsem na módní přehlídce Check Czech Fashion v NTK. Byly jsme s KlaPi a s našimi hochy na plese Filozofické fakulty a tradičně jsme ho završili noční svačinkou v KFC. Poslední víkend jsem strávila u babičky v Jičíně a s bratrancem a kamarády jsme šli na každoroční pochod Českým rájem.

Pochod Českým rájem

Duben
Snídaňování v kavárnách s holkama. Jely jsme s Eliškou na výlet do Drážďan, a ačkoliv nám moc nevyšlo počasí, celý den se vydařil. Majáles v Ústí nad Labem a spaní na nádraží. Psala jsem pátou a šestou kapitolu bakalářky, na poslední chvíli zařizovala výzkum a šílela, že nestíhám. Nervy, málo spánku. Navíc depresivně hnusné počasí konstantně už od listopadu. První fáze výzkumu - nahrávání nahrávek ve fonetickém ústavu a následně movie night s holkama na koleji, v noci panický záchvat kvůli stresu z bakalářky. Druhý den další fáze zkoumání - jela jsem na jeden pražský gympl, pouštěla dvěma třídám nahrávky a vyplňovala s nimi dotazníky, po víkendu to samé na ostravském gymnáziu. Měsíc do odevzdání bakalářky.

S KlaPi a Martinou na zmrzlině

Květen
Krásný první máj, i když byla strašná zima a hnusné počasí. Do Ostravy přijel na návštěvu bratranec s přítelkyní, tak jsem se jim celý víkend věnovala a z bakalářky jsem zas nic neudělala. Pustila jsem se do zpracování dat z dotazníků a pravidelně nad tím brečela a chlastala, protože statistika a všechny ty věci kolem je něco, co nikdy nepochopím. V podstatě jsem se zabývala pořád jen bakalářkou. David se vztekal, že jsem protivná a neumím si na něj udělat čas, ale já jsem nedokázala ani spát, jak jsem měla hlavu plnou jen školy. Během jednoho týdne jsem psala dva testy a dělala ústní zkoušku u nejděsivějšího vyučujícího, když mi to dal, rozbrečela jsem se mu tam úlevou. Tím jsem splnila poslední atestace. Šla jsem jen asi dvakrát na víno a jednou do muzea s Eliškou a 23. večer jsem s velkou slávou dopsala a doopravila poslední kapitolu, abych druhý den ráno narychlo tiskla a vázala (samozřejmě se to nejdřív vytisklo špatně, všimla jsem si toho na zastávce a musela se vrátit a bakalářku přetisknout a převázat) a odevzdávala jsem asi v jedenáct, přičemž v poledne byl konečný termín pro odevzdání. Otřela jsem pot z čela a jela se domů učit. Zase jsem začala trochu společensky žít, protože už zbývalo „jen“ naučit se na státnice, které mě čekaly až za měsíc.

Konečně!!!

Červen
Brala jsem to docela s klidem. Vypracovala jsem si studijní plán na celý měsíc a postupně ho předělávala, ale vlastně jsem se nic neučila. Jen jsem s odporem koukala na hromadu materiálů a sešitů a uklidňovala se, že je čas. Dělala jsem dvoje přijímačky, mediálky na FSV nedopadly, ale z komparatistiky jsem se tak tak dostala do ústního kola a odcházela jsem s tím, že to asi spíš nevyjde. Přijely mi na návštěvu Ostravačky, tak jsme šly kalit, ale nějak jsme nedokázaly najít klub, kde by se nám líbilo. V půlce měsíce jsem začala panikařit a pustila se do učení, stihla jsem ještě dvě předprázdninové party. Na své narozeninové oslavě jsem se opila hned zkraje a v deset večer jsem odpadla. Nervy dostoupily vrcholu, 24. jsem jela na obhajobu a povedlo se mi po cestě vylejt si do kabelky půl litru Coca coly. Kožená kabelka, poznámky k obhajobě, nová peněženka, diář, všechno durch mokré, slepené. Na záchodcích jsem čistila a sušila jak zběsilá a proklínala nebesa, ale všechno dobře dopadlo a obhájila jsem si svou těžce vydřenou bakalářku za jedna (ačkoliv mi u toho z kabelky pořád ještě odkapávala Cola).
Státnice průser. Nenapsala jsem o jeden bod jazykový test (stejně jako dvě třetiny spolužáků), několik holek mělo hysterický záchvat, hrozný nápor na psychiku. Nemohla jsem sice k jazykové ústní části, ale šla jsem alespoň na literaturu s tím, že jsem se na ni skoro neučila a spoléhala jsem na to, že mi podle seznamu četby bude přiděleno 19. století. Ani hovno, dali mi poválečnou poezii, fakt jsem se na potítku málem rozbrečela, vykoktala jsem tam pár jmen a věděla, že je to v háji, na záchodě jsem si to ofňukala a bylo mi strašně. Nicméně se nade mnou nakonec slitovali, dali mi trojku (tak jsem zas pro změnu brečela úlevou) a trochu rozpačitě mi začaly prázdniny s tím, že v září opáčko jazyka. Ještě na konci června jsme s rodinou jeli do Španělska.

S lexikologií ve Starbucks

Červenec
Po dvou týdnech u moře jsem cestou na letiště sebrala odvahu a podívala se na internet, jak dopadly přijímačky na komparatistiku, a zažila obrovskou euforii, když jsem zjistila, že mě vzali. Konečně se taky něco podařilo. Jeli jsme s Davidem do Jičína a na svijanské slavnosti. Po několika letech jsem si párkrát zajezdila na kole. Proběhl třídní sraz, nějaká setkání s ostravskými kamarádkami, obrovská svatba jedné známé mých rodičů a pouť. Bylo neskutečné vedro, nedalo se fungovat. Vůbec jsem se neučila.

Relax ve Španělsku

Srpen
Pozdní oslava narozenin s kamarádkami z Ostravy, pobyt v Litoměřicích u Davida, na závěr měsíce festival České hrady na Bezdězu.
Rodiče vezli sestru do Grenoblu, kde má do června studovat a já jsem zůstala na týden úplně sama doma. Rozvrhla jsem si učení a pustila se do toho naplno.

Bezděz

Září
Nechala jsem si přistřihnout vlasy, jeden den jsem si udělala osamocené fajn odpoledne na nákupech a v kavárně, šly jsme s holkama na dortíky do Ollies a učila jsem se, až ze mě kouřilo. V hlavě jsem měla jen lingvistiku, už jsem z toho byla na švestku. Desátého ráno mi bylo na zvracení, ale nahodila jsem šaty a s vidinou podruhé zvoraných státnic a nemožnosti nastoupit na magistra jsem jela do školy. Znova jazykový test, půlhodina ve fakultním bistru, kde jsme se spolužáky tupě zírali jeden na druhého a mysleli si, že jsme to zas nedali. Dala jsem to. Napsala jsem test o dva body lépe než v červnu a mohla postoupit k ústní části. To bylo jedno velké zmatkování, tahali to ze mě jak z chlupaté deky, ale zvládla jsem to. Vybojovala jsem si titul, konečně. V den státnic jsme stěhovali Davida na byt, zničehonic jsem onemocněla, jela jsem se léčit k babičce do Jičína. Stěhovala jsem se na kolej. Zapsala se na komparatistiku. Jeli jsme s rodiči na houby do Beskyd. Znovu jsem začala žít a bylo mi lehko u srdce.

Zápis

Říjen
Nový obor, noví spolužáci (nebo spíš spolužačky), najednou nejsem každý den na Palachovi, ale v Hybernské. Pravidelně chodím do Ema espresso baru a do Palladia. Šly jsme s Eliškou na balet, poprvé jsem viděla, jak se tančí moderna. David bydlí na bytě, já na koleji, on začíná po třech letech nicnedělání chodit do práce a už se nevídáme každý den a nevíme, jak to řešit. On se chce sestěhovávat, já ne. Nedůvěra. Hádky. Snažím se sehnat brigádu v oboru.
KlaPi a její nový přítel, jeho kamarád, já a moje spolubydlící Verča jsme šli společně tancovat do Futura, byla to super akce. S Davidem jsme se rozhodli, že už se nebudeme vídat každý den a budeme společný čas trávit kvalitněji, ne se jen válet a flákat. Jdeme spolu na výstavu Geralda Scarfa, na procházku po Kampě. Začínám chodit na němčinu. Poprvé v životě jdu na pracovní pohovor. S Davidem se dost hádáme a usmiřujeme, protože máme každý jinou představu o budoucnosti, nakonec už to nevydržím a rozejdu se s ním. Jsem úplně zničená, celý víkend probrečím, ale zároveň vím, že to bude nejlepší. Předáváme si věci, definitivně se loučíme. Druhý den mi píše, pak volá, že se mu stýská, ale nepodlehnu. Jdeme s holkama na Halloween party na Hvězdu a kalíme tam s Verčou do šesti do rána.

Halloween na Hvězdě

Listopad
Umřel nám kocourek Ferda, zničehonic, embolie. Byla jsem tak zaskočená a smutná, že už jsem ani nebrečela. Byla jsem ten víkend v Praze, tak jsem akorát koukala na filmy, byla jsem ráda, že je tam Verča a nejsem sama. Nezvládám ráno vstávat, zameškávám ranní předměty ve škole. Nejím. Chodím pořád do hospody, obvolávám staré kamarády, se kterými jsem se nescházela kvůli Davidovi. Jdu na seminář o Erasmu, plánuju výjezd do Anglie v příštím roce. Honny v Praze! Třídní sraz, kde si nejvíc povídám s bývalým ředitelem gymplu, který už je v důchodu. Umřela nám prateta a babiččina sestra. Babička se na vyšetření dozvěděla, že má nádor. Začíná toho být nějak moc. Jdu pít s Milanem a táhneme to do pěti do rána. Po několika měsících se znovu začínám bavit s Honzou, který se mezitím oženil. Jdeme spolu na pivo a všechno je jako za starých časů, po dlouhé době je mi fajn. Přijela za mnou do Prahy maminka, vzala jsem ji do Starbucks na Hradčanech a vůbec nemáme pocit, že by měly být za měsíc Vánoce. Jdeme s Mady na druhý díl Hunger Games. Výlet do Vídně s rodičema. Referáty do školy. David mi píše, že mu chybím a chce mě zpátky, ale odmítám ho.

Jedna z posledních fotek Ferdy

Prosinec
Poslední měsíc jsem odstartovala trochu nachlazená. První sníh, ale hned roztál. Společně se začátkem adventu jsem začala nakupovat vánoční dárky. Šli jsme s klukama na koncert Brit Floyd a bylo to super, strašně se jsme se pak zbořili v hospodě, kde jsem kdysi trhla svůj pivní rekord. S Verčou jsme uskutečnily vánoční nakupování na Čerňáku spolu s KlaPi, ještě jsme si pak i pomazlily Klářina kocourka. Cestou domů mi telefonuje maminka, že nám večer přivezou z depozita nového kocoura, nad kterým se rozplývala na internetu.
Je nádherný, úžasný mazel, vymýšlíme jméno a nakonec mu říkáme Karim. Mám promoce, konečně držím diplom v ruce a je to skvělý pocit. Poprvé za semestr se koná komparatistický sraz, tak se socializuju. Honny v Ostravě, jdeme spolu krátce popít. Tatínek má oslavu padesátin, kde pronáším přípitek a pak dvanáct hodin všichni strašně pijem a jíme. Druhý den se probudím s bolestí v krku, do večera se z toho vyklube nějaká viróza, mám vysokou teplotu a brečím, protože mám mít druhý den referát, který ještě nemám hotový. Je mi zle, že skoro nemůžu vstát z postele, takže do Prahy jedu až další den, nejdu do školy a celý den pracuju zas na jiném referátu, který odprezentuju už v docela dobrém stavu. S Verčou strávíme celý den nad projektem do předmětu o e-knihách a hrozně u toho nadáváme. První zápočet! Jdu na vánoční kafe s Eliškou do Starbucks.
S KlaPi a Martinou jdeme na vánoční večeři do Café Palanda. Jedu domů a před Štědrým dnem stihnu ještě dortíky v Ollies s Verčou a Alčou. Vánoce jsou povedené, dostávám spoustu božích dárků, snažím se si svátky co nejvíc užít, protože poprvé za své VŠ studium nemusím nic psát, nemusím se učit. Hned den po Vánocích jdu s Kristýnou na party a zleju se, pak se snažím abstinovat až do Silvestra, ale s rodiči pijeme víno skoro každý večer.
Na Silvestra jsem s Kristýnou a pár dalšíma lidma v Ludgeřovicích, po půlnoci jedeme na Stodolní a strašně moc kalíme až do sedmi do rána, jedu domů a spím až do čtyř odpoledne, zato nemám kocovinu.

Dárečky pro rodinu

Byl to hodně náročný rok. Myslím, že jsem toho dost dokázala, ale taky jsem si užila spoustu stresu, obav a nervů. Po čtyřech letech studia mám bakalářský titul a dostala jsem se na komparatistiku, po čemž jsem poslední dva roky toužila. Přemohla jsem svůj strach ze samoty a udělala ten krok do propasti - vyvázla jsem z nefungujícího vztahu, jakkoliv to bylo bolestné a děsivé. Začala jsem plánovat Erasmus a shánět práci. Zhubla jsem asi dvě kila :D
A hlavně jsem konečně zase začala pořádně číst i knížky mimo školní četbu, k čemuž mi hodně dopomohl Kindle. Přečetla jsem spoustu úžasných knih - The Fault in Our Stars, Fangirl, Gone Girl, Me Before You, Žítkovské bohyně, The Casual Vacancy, Zvláštní smutek citrónového koláče, Zlodějka knih, Warm Bodies... všechny vám je můžu vřele doporučit a už se jen těším, jaké další skvělé knihy mi přinese nový rok :)