It is most likely that I will die next to a pile of books I was meaning to read. (Lemony Snicket)

neděle 3. ledna 2016

Bilance 2015

Leden
Hned zkraje ledna odlet do Edinburghu, kde jsem měla strávit následující čtyři a půl měsíce. Poprvé sama v cizí zemi na delší dobu, stres ze všeho, bylo mi smutno po Mariánovi, rodině a zvířátkách, chyběli mi kamarádi, ale Edinburgh mě od začátku naprosto okouzlil. Výlet do palírny, poznávání jiné země, objevování všech zákoutí nového města. Děsila jsem se studia na skotské univerzitě, ale po prvním týdnu jsem byla nadšená. S Jindrou jsme jeli na konzulát vyřizovat nový pas, protože mu ten starý ukradli, a potkali jsme se s honorárním konzulem Paulem Millarem, což je strašně zajímavej člověk. Poprvé jsem šla na sraz international society a poznala se se spoustou erasmáků, během ledna jsme pak uspořádali ještě super pub crawl. Jela jsem se podívat na Cramond a omylem zabloudila na nádherný Lauriston Castle, do kterého jsem se zamilovala. Každý volný den chodím na dlouhé procházky po městě i blízkém okolí, strašně mě to baví. Prší, sněží, občas je slunečno, prostě šílené skotské počasí celý měsíc.


Únor
Nemocná. Měli jsme international food party, takže jsme s Jindrou dělali bramboráky, já si spálila ruku a on se řízl o struhadlo, prostě filďáci v kuchyni. Jela jsem na víkend za Verčou do Stirlingu. Mají na kampusu levnější Starbucks. Letěla jsem domů na maminčiny narozeniny a vrátila se mi skotská viróza, úspěšně jsem nakazila celou rodinu a zas odletěla zpátky do Edinu. Bylo mi strašně smutno, navíc mi naši oznámili, že moje kočička už asi dlouho nevydrží, kolabují jí játra. Odevzdávání prvních esejů a nervy, že to nezvládnu, ale nakonec jsem všechno stihla a zvládla, ačkoliv nám týden před deadlinem na bytě nefungoval internet, takže jsem celé dny trávila v knihovně a v kavárně v naší ulici, která mi přirostla k srdci. Až pojedete do Edinburghu, prostě musíte zajít k Johnovi do Just the Ticket, má skvělý kafe i sendviče! Další pub crawl, tentokrát v menší partě lidí, se kterýma jsem se pak bavila nejvíc celý zbytek Erasmu. Přijela Verča, protáhla jsem ji Edinburghem a koukaly jsme na filmy. Jely jsme na Cramond, což je ostrov, který je při odlivu přístupný z pevniny, a ve chvíli, kdy jsme na ostrov po pěšince došly, začal mordor a málem nás to spláchlo do moře, jak strašně lilo a foukal vítr.


Březen
Plánovali jsme si s partou výlet na Pentland Hills, což je kus skotské vysočiny za Edinem, ale od rána strašně lilo, takže jsme nakonec šli jen na dlouhou procházku podél řeky. Večer nachos party u Any na koleji a pak naše oblíbená irská hospoda Biddy Mulligans a návštěva pár klubů ve městě. Jeden krásnej čtvrtek, kdy jen tak zevlím na bytě, najednou mi volá Marián, ať seběhnu dolů ke dveřím, že jdem na kafe, tak jdu dolů a fakt, před dveřma stojí on s kyticí růží <3 úžasný překvapení, přiletěl na víkend, který jsme si moc užili, i když bylo hnusný počasí. Provedla jsem ho Edinburghem a už si začínám připadat jako znalec, jak mám všechno nastudovaný, mám i svoje oblíbený turistický trasy a místa. Cítím se tu jako doma. Na St Patrick's Day máme s partou velkolepé plány, leč nemoc mě donutí zůstat doma v posteli. Na víkend přijede Kristýna, obě noci, co je u mě, jdeme do města kalit, party až do rána. Jedeme se podívat do městské části Portobello, kde je dlouhá promenáda na pláži a moře, svítí slunce, dáváme si fish and chips, moje první v Edinu. Party u Marie na koleji. Zpráva od mamky, že mi poklidně ve spánku umřela Kikinka, moje věrná kočičí souputnice. Dožila se krásných 15 let, ale mrzí mě, že jsem u ní nebyla poslední dny. Náladu mi spraví až výlet s international society. Jedeme do Inverness, hlavního města skotské vysočiny, a na jezero Loch Ness. Na to, že jsem nejdřív ani nechtěla jet, tak jsem z výletu ohromně nadšená, Loch Ness je strašně boží, nádherný.


Duben
Poslední týden přednášek a začíná spring break, nějak to strašně utíká. Začínáme si všichni uvědomovat, že brzy pojedeme domů, a je nám z toho smutno. Začátek volna slavíme velkou party a na velikonoční pondělí za mnou přijíždí Marián, počasí nám tentokrát přeje, tak jedeme na pláž, pijeme cider a užíváme si sluníčka, protože ho jinak ve Skotsku moc nebývá. Marinthe s přítelem pro nás pořádají pancake night a jedeme na výlet do Glasgow. Konečně se uskuteční výlet na Pentland Hills, počasí nám vyjde a je z toho fakt krásná procházka mezi zelenými kopci, s výhledy na rozlehlé jezero a s ovečkami potulujícími se kolem nás. Po Mariánově odjezdu se vrhám na eseje, opět blbne internet na bytě, takže chodím do školní knihovny, dávám si tam skvělé latté, čtu hromady knih  a píšu. Socializuju se se spolubydlícími, kteří mi moc nesedli, jdeme společně do hospody a je to fajn. Můj český spolubydlící odjíždí na týden pryč, tak mu hlídám psa. Všichni ve škole mají zkoušky a píší eseje, tak s holkama máme jenom menší piknikový sraz v jeden slunečný den, jinak jsme všichni dost vytížení. Koncem dubna odevzdávám eseje, venku svítí slunce, stromy kvetou, ptáci zpívají, jdeme to s Anou oslavit do cukrárny a začínají mi prázdniny! Aspoň teda ty skotské, doma mě ještě čekají zkoušky. S Ewanem, Marií a Anou máme burger night, snažíme se užít si poslední dny spolu, chodíme na kafíčka a mejdany. Ačkoliv je konec dubna, začne zase sněžit!


Květen
Verča přijede na odpoledne do Edinu a jdeme do kina na Avengers 2. Leaving party s erasmáckou partou, na konci všichni brečíme, protože nikdo z nás nechce pryč. Přijede mi maminka, naposledy se jdeme podívat na má oblíbená místa v Edinburghu a navštívíme botanickou zahradu, která se nám moc líbí. V půlce května letím domů a trvá dva týdny, než si zase zvyknu na Česko a jsem schopná dělat něco do školy, jsem absolutně demotivovaná. Přijede za mnou Marián a znovu se vidím s kamarády, se kterými jsem se tento rok ještě neviděla. Jdeme v Brně na Kabáty. Strašně se opiju na Stodolní, asi nejhorší kocovina za celý rok.


Červen
Marián udělá státnice, slavíme s celým jeho ročníkem v Lužánkách až do noci. Jinak se nic moc neděje, učím se na zkoušku, kterou mi nakonec vyučující odsune na září, chodím do kina, na Stodolní, koncem měsíce slavím 25. narozeniny, ale mám hroznou náladu, pořád je mi do breku a nic mě nebaví. Jdeme v Náměšti na mejdan do pizzerie, kde Marián pracoval, slaví se tam vícero narozenin. Nějak se přinutím a aktivně píšu seminárku do školy, vůbec mi to nejde, s nostalgií vzpomínám, jak mě psaní esejí ve Skotsku bavilo.


Červenec
Pouť v Ptáčově, letní kino v Porubě, pořád nějaké akce a spousta cestování mezi Ostravou a Náměští. Masters of Rock, kde slavíme s Mariánem náš první rok spolu. Výlet do Jičína za babičkou, pouť u nás na vesnici, grilovačky na chatě, jednodenní návštěva Vídně... pořád je co dělat. Odevzdávám seminárku a při pomyšlení, že jich takhle budu rodit ještě šest a pak diplomku, mě jímá hrůza.


Srpen
Festival Ostrava v plamenech, další víkend Hrady na Veveří. Nesnesitelné vedro. V půlce měsíce odjíždíme na dovolenou do Rovinje a tam nás postihne období dešťů, navíc mě zas chytne rýmička, fakt vydařená první dovolená. Zbytek srpna strašně rychle uteče a najednou se s Mariánem loučím v Brně na nádraží, odjíždí mi na Erasmus do Maďarska. Je mi smutno, jsem zvyklá mít ho po boku a najednou je pryč a vím, že ho uvidím až za měsíc.


Září
Ana přijede s kamarádkami do Prahy, zrovna mám před zkouškou, tak se vidíme jen jeden den, ale máme obrovskou radost, že se nám povedlo se sejít. Vyřizuju dokumentaci k návratu z Erasmu, samozřejmě mě konfrontace s nefungujícím systémem na fildě zase naštve a se slzou v oku vzpomínám na pohodové studium v Edinburghu. Zkouška z vývoje románu mi spraví náladu, dostanu jedničku a vyučující mě chválí, konečně mám zas jednou pocit, že ta škola nakonec snad není tak hrozná. Jedeme se ségrou a pejskou na výstavu bobtail klubu do Valtic, tam pijem burčák, procházíme se po areálu zámku a vystavujeme Áju. Nástup na kolej, zahájení snad posledního mého studijního roku.


Říjen
Jedu za Mariánem do Maďarska, Budapešť mě uchvátí a celkově na mě Maďarsko udělá dojem lepší, než jsem čekala. Začíná mi škola a už zase mi všechno leze krkem a mám blbé nálady, pořád nade mnou visí nějaké studijní povinnosti a nic nestíhám. Načínám druhou sezónu jako uvaděčka v Rudolfinu, což mi bere volné večery. Když už mám čas, snažím se psát seminárky, skoro nikam nechodím, jen do školy a Rudolfina, připadám si sama, stýská se mi po Mariánovi. Jedu na víkend za Kristýnou do Lovosic, aby mě trochu povzbudila na duchu, taky navštívím babičku v Jičíně a cítím se trochu líp. S Verčou zavedeme tradici kafíček po aerobiku a výletíme po Praze. Halloweenská oslava je tento rok trochu skromnější, zůstáváme na koleji, ale je to moc fajn.


Listopad
Marián přijede na víkend domů, konečně se zas vidíme. Oba jsme přepadlí z toho, že jsme od sebe, ale těšíme se, že na Vánoce už se vrátí. Do kin jde poslední díl Hunger Games, tak s holkama pořádáme maraton předchozích dílů a strašně se u toho přejíme pizzou a sladkostma. Tradiční předvánoční návštěva Vídně s rodinou, o týden později jedu s Mariánovými rodiči do Budapeště, kde se sejdeme s Mariánem, abychom okoukli tamní vánoční trhy. Já a Marián pak další den přejíždíme do Szegedu, máme nabitý program: lázně, několik erasmáckých party, kdy mě přepadá nostalgická nálada. Jako by to bylo věky, co jsem byla v Edinburghu.


Prosinec
Další seminárka z krku, zbývají ještě tři. Do toho nějaké ty referáty, zkoušky, najednou mám pocit, že celé Vánoce strávím učením, ale zvládnu jen vyzvednout knížky z knihovny a učení úspěšně odkládám až do chvíle, kdy už začít fakt musím. S Kristýnou jdeme do Lucerny na diskotéku a je z toho jedna z těch legendárních akcí, kdy dorazíme domů v šest ráno. Podobně dopadne pivo s Honzou. Mám první dva zápočty, začínají vánoční prázdniny a vrací se mi Marián, obejdeme trhy v Praze a pak jedeme každý domů, ale hned po Štědrém dnu zas jede ke mně do Ostravy, nemůžeme se nabažit toho, že jsme konečně spolu. Jdeme na Štěpánskou, ale moc se to nevydaří. Silvestra slavíme v Nesuchyni na hotelu s jeho rodinou a známými, je to docela vtipná akce. Ještě před půlnocí začíná sněžit. Při pozorování ohňostrojů ze zasněžené terasy si dáváme předsevzetí, že další rok už budeme žít oba ve stejném státě, nejlépe i ve stejném městě.


Rok 2015 byl místy dost náročný, hlavně na podzim jsem měla pocit, že nic nezvládám, ale s odstupem musím říct, že jsem zažila i spoustu úžasných věcí. Zkusila jsem si studium ve Skotsku a zvládla jsem to, našla jsem si skvělé kamarády z jiných zemí, s Mariánem jsme společně přežili oba naše Erasmy a myslím, že jsme oba tou zkušeností mnohé získali. Loni jsem si přála, aby moje kočička oslavila patnácté narozeniny, umřela dva týdny před nimi, ale měla krásný celý život a ani ke konci se netrápila, za což jsem ráda.

Jaký bude příští rok? Určitě přelomový, chci dodělat školu, najít si práci a bydlení. Taky bych ráda, aby si rodiče pořídili další kočičku, je tu po Kikince nějak prázdno a kocour se nám sám nudí :)

A samozřejmě bych si přála, abychom byli všichni zdraví, měli se rádi a dařilo se nám plnit si sny :)
Tak hodně štěstí do nového roku všem!

2 komentáře:

  1. Ráda čtu bilance :)
    Mělas moc zajímavý rok, ten Edinburgh musel bejt skvělej! <3
    Tak hodně štěstí do 2016!

    OdpovědětVymazat
  2. Šťastný nový rok, brouku, snad bude mnohem míň depresivní :) Pusu K.

    OdpovědětVymazat