It is most likely that I will die next to a pile of books I was meaning to read. (Lemony Snicket)

úterý 14. ledna 2020

Bilance 2019


Leden
Hned na začátku roku jsem nemocná a beru si home office a následně sick day. Babička slaví 79. narozeniny, jedeme do Jičína na oslavu. Kristýna je v Praze, tak ji beru s sebou na pubquiz a samozřejmě vyhrajeme! Pýcha a předsudek v Národním s Klárkou a Martinou. Jedeme do Liberce na ples, jediný tuto sezonu. Letíme s Verčou na prodloužený víkend do Londýna a Brightonu. Jsem strašlivě unavená. Dělám si první těhotenský test, ale neukazuje nic průkazného. Poslední lednový den si dělám další test, kde se po delší době objeví dvě čárky… Objednám se na kontrolu a jedem do Alp lyžovat. Mariánovi těsně před odjezdem na hory oznámím, že jsem asi fakt v tom a je to strašně krásný, mít tohle malý tajemství. <3 Přestávám pít alkohol, ale snažím se být nenápadná, aby taťka s Domčou nic nepoznali. Moje oblíbená kolegyně dává výpověď. Jsem z toho smutná, ale ne moc, protože vím, že se v redakci už asi taky dlouho neohřeju.



Únor
Dvě čárky na testu už jsou zcela jasné. Na kontrole moje počáteční nadšení zchladí komentář doktora, že zárodek je dost malý a mám očekávat cokoliv, další kontrola za dva týdny. Jdeme do divadla na Manon Lescaut. Přijede na návštěvu tchyně – o těhotenství jí řekneme, ale s tím, že nic není jisté. Potřebuju to ale už někomu říct, nedokážu totiž na nic jiného myslet. Další divadlo a pak konečně zase kontrola, kde je zárodek o něco větší, takže všechno vypadá na dobré cestě. Dostanu první obrázek z ultrazvuku. Jedeme na víkend do Ostravy a konečně to můžeme oznámit mojí rodině! Dávám mamce obálku s ultrazvukem a ona reaguje jen překvapeným: "Už?!" Všichni mají velkou radost.
Vzápětí to oznamuju taky Klárce, když spolu jdeme na víno, který si teda nedám. :)



Březen
Máme třídní sraz 10 let od maturity a jdu s mamkou na ostravský knižní festival. Naši přijedou na návštěvu a na divadelní představení, které od nás dostali k Vánocům, pak jdeme všichni na večeři do Café Louvre. Další den jedeme oznámit šťastnou novinu babičce a příbuzenstvu do Jičína. Od babičky dostanu azalku, která mi bohužel během měsíce zajde. Křtíme knížku Václava Kopty, pak další knížku, v práci ještě nikdo o mém těhotenství neví, tak se snažím, aby si nikdo nevšiml, že nepiju. Člověk si najednou uvědomí, jak moc je na ráně, když zničehonic přestane pít alkohol... Tchán slaví 50, velká rodinná oslava, kde to řekneme širšímu příbuzenstvu. První screening, který naštěstí dopadne dobře, za odměnu jdeme s Mariánem do cukrárny, což je náš nový rituál po každé velké kontrole. Pochod Českým rájem – strejda nás protáhl zkratkou, což byla sice delší, zato horší cesta.



Duben
Vstupuju do druhého trimestru, cítím se dobře, už mě přešla únava, nevolnosti se stále nedostavily a místo přibírání hubnu. Připadá mi, že už mám úplně velký břicho! Jdeme s rodiči na koncert České filharmonie, je to naposledy na dlouhou dobu, co jdu do Rudolfina. Konečně můžu říct o svém těhotenství v práci, kolegyně ani nejsou moc překvapené. Na další kontrole se dozvídám, že čekáme holčičku, a Mariánovi to oznámím růžovou makronkou. Synovec má třetí narozeniny. Večeře v La Perle se Soňou a Martinem, jsou asi poslední, kdo se dozví, že čekáme dítě, ačkoliv se s nima vidíme každý týden. Nějak nebyla příležitost, no :D



Květen
Hned prvního letíme s Mariánem a ségrou do Skotska. Máme trochu zásek v půjčovně aut, kde nám dvakrát terminál odmítne kartu, potřetí to naštěstí vyjde, ale nervy to jsou pořádné. Pak už konečně dostáváme auto a jedeme… Celá dovolená je skvělá, cítím se výborně, zvládám i menší výšlapy. Vracím se akorát na Svět knihy, kde schůzkuju s bříškem a vidím se se spoustou známých, večer jdu ještě s Eliškou do divadla Palace na Hraběnku. Další den mám na SK kafe s mojí nejoblíbenější autorkou Janou Poncarovou. Další večeře se Soňou a Martinem, v týž týden taky večeře s Klárkou a Ivanem, snažíme se s Mariánem užívat Prahy a přátel, co to jde, když teď víme, že se nejpozději na konci srpna odstěhujeme nadobro pryč. Ségra kolauduje byt. Jedeme na Metalfest s mými bratranci.



Červen
Metalfest si užiju i bez alkoholu a s každovečerní jízdou na přespání zpátky do Prahy. Kafíčka a obědy s kamarádkami. Jedeme do Jičína za babičkou. Jsem nachlazená, tak si beru HO, mám trochu strach o malou. Další kontrola a test na cukrovku, který není zdaleka tak hrozný, jak jsem všude četla. Zvládám tam při čekání i korekturu. Pak mě Marián nabere autem a jedeme do Náměště a druhý den do Ostravy. Jsem v jednom kole, EKG, další kontroly, do toho se snažím v práci dodělat co nejvíc svých knížek. Nákup plavek mě uvrhne do deprese, protože břich se povážlivě zvětšuje. Nicméně pořád se vejdu do spousty svého normálního oblečení. Poslední měsíc, kdy můžu do letadla, takže odlítáme s babičkou a mamkou na Zakynthos, kde slavím 29. narozeniny.



Červenec
Večeře se Soňou a Martinem, už z toho máme tradici. Jedeme na babymoon do Františkových lázní. Kafe v Delice s mými oblíbenými ex-kolegyněmi, další den oběd s Verčou a kafe se Soňou – kluci jsou na Masters. Můj společenský život je na vrcholu. :D Sháním na poslední chvíli fotografku na těhotenské focení. Matouš slaví narozeniny na střeše Lucerny, tak se naposledy před stěhováním vidím s kutnohorskou bandou. Čaj o páté v Café Louvre s Verčou, další večer zase večeře se Soňou a Martinem. Máme s M. výročí dva roky od svatby, ale moc to neslavíme. V IKEA kupujeme postýlku a matraci pro malou. Švagrová porodí holčičku. Svatojakubská pouť.



Srpen
Křest nové knihy Míši Klevisové v Avion klubu, grilovačka u Klárky a Ivana. Jedeme na výlet, cestou se stavíme do Hostivic do prodejny Feedo kouknout na kočárky, odjíždíme bez kočárku a naprosto přehlcení informacemi. Pokračujeme do Berouna, kde si dáváme burger ve vyhlášeném Blackdog Bar & Grill. Cestou na Křivoklát leje, ale jakmile dojedeme na místo, najednou se udělá hezky. Stavíme se ještě v Jičíně u babičky a hurá domů. Druhý den můj první Dyzajn market, je tam strašně moc lidí, takže si ani nic nekoupím. Kontrola u doktora, kafíčka a obědy, moje poslední dny v práci. Grilovačka u Žďáry. Ten pátek, kdy odcházím z práce s krabicí v náručí a vím, že už se tam nevrátím, je mi fakt divně. Najednou mám pocit, že nebudu mít co dělat, že se budu nudit, takže si hned vymýšlím program na první týden na mateřské. Sháním pediatra a konečně se pořádně vrhnu na přípravy na miminko, k tomu ještě dodělávám redakci Eugenie. těhotenské focení s úžasnou Petrou Tomicovou. Poslední oběd s kolegyněmi a procházka po Vyšehradu, dojdu až na Staroměstskou, což je s mým břichem nečekaný výkon, a nostalgicky vzpomínám na těch deset let v Praze. Jedeme s našima do Polska kouknout na kočárky, už mám asi favorita. Poslední obědy s kamarádkami, poslední kafíčka a stěhování. Když naposledy zavírám dveře bytu, je mi do pláče, ale rychle se oklepu a kupodivu mě pak už ani jednou nepřepadne stesk po Praze, naopak se těším na všechno nový. Kupujeme kočárek! První víkend v Ostravě a čaj o páté na zámku Raduň.



Září
Předporodní kurz na Dubině u známé porodní asistentky, kde trochu znejistím ohledně výběru porodnice. První kontrola na fakultce, má mě na starost sympatická mladá doktorka (nakonec ji mám i u porodu, protože zrovna měla službu, a jsem za to moc vděčná). Výlety do Opavy, do Kravař, procházky na kafíčka do Poruby a do Lívancovny. Podzimní trhy v Hlučíně, kde se po dlouhé době vidím s Kristýnou. Marián mě seznamuje se svým kolegou Štěpánem a jeho manželkou, abych nebyla sociálně deprivovaná. Břich už dorostl šílených rozměrů a všichni se mě ptají, jestli už rodím. Na kontrolách mám vždycky úplně šílený tlak, zřejmě syndrom bílého pláště. Stává se ze mě bydlenka, každý den peru miminkovské prádlo, občas něco upeču, vyrábím dítěti fotoalbum. Jdeme s mamkou dopoledne do kina na Downton Abbey a jsme tam úplně samy!



Říjen
V den, kdy mám termín porodu, mi začínají slabší kontrakce a poprvé jdu na kontrole na monitor. Další den kontrakce sílí a v noci jedeme do porodnice. „Víte, já už to poznám podle výrazu, jestli žena rodí, nebo ne, a u vás to zatím moc na porod nevypadá, vy jste taková klidná…“ No, o pět hodin později je Mariánka na světě. Klidná jsem prý byla až do konce, narůstající paniku během sílících kontrakcí jsem evidentně zvládala dobře maskovat. Pět dní si pobudeme v porodnici, protože Mariánka se nechce krmit a hubne, pak se to konečně obrátí k lepšímu a jdeme domů. Problémy s kojením a s nabíráním váhy řeším v podstatě až do konce roku. Celé šestinedělá je pro mě intenzivní emocionální jízda. První výlet k doktorce. Vůbec všechno je najednou poprvé - první koupání, první týden na světě, první vycházka s kočárkem, první návštěva Mariánových rodičů...
Od této chvíle se můj nabitý diář smrskává na návštěvy pediatra. Přijede moje babička a první shledání s jejím pravnoučetem mě dojme k slzám. Svůj svátek slavím s miminkem v náručí.




Listopad
Všechno je jako v mlze, každý den jiný, a zároveň stejný. Konec pekelného šestinedělí, kontrola kyčlí, gynekolog, pediatr. Zoufale hlídám Mariánčinu váhu a blázním kvůli každému přírůstku. Jakmile se otrkám s kočárkem a přestanu se bát chodit s malou sama ven, trochu se zase rozjíždí můj sociální život – jdu s Kristýnou a Katrin do kavárny, přijde na návštěvu Verča, rozsvícení vánočního stromečku. Pán v Lívancovně už mě dobře zná, pravidelně se tam stavuju pro kafe bez kofeinu s sebou.



Prosinec
Mariánka má v den vítání občánků dva měsíce. Půlku akce prořve a pak spí. Vánoční jarmark v Kravařích. Konečně už si nepřipadám sociálně izolovaná, naopak zjišťuju, že existuje život s dítětem, který je sice v něčem omezený, ale zase otevírá nové možnosti. Nikdy jsem nechodila tak často ven! Tatínek slaví narozeniny. Rozsvícení vánočního stromu v Porubě, kde se vidíme se Štěpánem a Klárou. Mám z toho dobrý pocit, protože máme konečně v Ostravě pár do páru, který má taky dítě. Vánoce jsou krásný, i když v podstatě celou dobu kojím. Na druhý svátek vánoční jedeme za druhými rodiči do Náměště. Mám z toho nervy, ale dobře to dopadne, Mariánka to snáší vcelku dobře. Koukáme na Zaklínače. Návštěva u Štěpána a Kláry v Porubě. Klárka s Ivanem se u nás staví cestou do Beskyd a je to super je zase vidět <3. Silvestra slavíme ve třech doma, hned po půlnoci jdeme spát a malá nemůže usnout, jak je přetažená.

2 komentáře:

  1. ❤️❤️❤️ jak se může během jednoho roku všechno tolik změnit, viď? Krásný si to takhle přečíst 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, neuvěřitelný to je! ❤️ Jsem zvědavá, co přinese další rok 😊

      Vymazat