Agnes Greyová

Anne Brontëová
Agnes Greyová

Anne Brontëová je nejmladší ze sester Brontëových a podle tohoto díla bych řekla, že taky umělecky nejméně zdatná. Když porovnám tuhle knížku o mladé, ctnostné guvernantce, která (nečekaně) dojde svého štěstí s tím, co napsaly její sestry, tak nechápu, že to někdo může řadit k anglické klasice.
Příběh je velmi jednoduchý a jednoduše popsaný. Člověk téměř od začátku tuší, jak to celé dopadne, takže není ničím překvapen ani zaskočen. Zatímco její sestry umí čtenáře vtáhnout do děje a celou dobu ho udržovat v napětí, Agnes Greyová je nudný, prostý deníček jedné hodné holčičky. Postavy jsou vesměs černobílé, takže se chovají velmi předvídatelně a samotná hlavní hrdinka Agnes je tak nezkažená, hodná, pokorná a naivní, že máte chuť ji nakopnout. Samozřejmě, že si svým správňáckým chováním a moralizováním vyslouží happy end.
Možná tuto knížku soudím na prvotinu příliš přísně a třeba by se mi další dílo Anne Brontëové líbilo více, ale až budu mít příště náladu na některou ze sester B., sáhnu rozhodně po jedné z těch starších (zatím vedou Bouřlivé výšiny*).


*naprosto se odmítám ztotožnit s názvem Wuthering Heights přeloženým jako Na Větrné hůrce

Jako zabít ptáčka

Harper Lee
Jako zabít ptáčka (To Kill a Mockingbird)

Do čtení jsem se pustila v sobotu dopoledne a skončila jsem v neděli ve čtyři ráno. Nedokázala jsem se od toho prostě odtrhnout.
Ne, že by to bylo tak šíleně napínavé, spíše poutavé. Velmi prosté a milé a přitom plné myšlenky, že se mi chtělo číst a číst a najednou byl konec. 350 stran bylo málo.
Vůbec se nedivím, že autorka dostala v roce 1961 za tuhle knihu Pulitzerovu cenu.
Jen je škoda, že to je její jediný román.

Příběh se odehrává na americkém jihu ve 30. letech - doba hospodářské krize a nedůvěry k černochům. Proto, když je nevinný černoch křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud, nikdo mu nevěří, že nic neprovedl. Obhájcem černocha se stává Atikus, otec dvou dětí, Čipery a Jema, který je odhodlán mu pomoct navzdory společnosti.
Nebudu převypravovat děj, to mi nikdy moc nešlo, protože spoustu faktografických údajů zapomínám hned po přečtení a zůstávají mi jen nálady a pocity, které mi kniha dala.
Děj je vyprávěný děvčátkem Čiperou, které má na začátku šest a na konci osm let. Díky tomu dětskému pohledu je kniha zajímavější - dítě ne všemu rozumí, ale čtenář už pochopí, co se v pozadí těch nevinných her a dětských lumpáren děje. Navíc děti pokládají logické otázky, které dospělí nejsou vždy schopni zodpovědět a mají svůj pohled na věc, nezkalený předsudky.
Mají oči všude a všechno vidí a slyší, ale ne všechno pochopí.
Naštěstí mají otce Atika, čestného člověka, který lidi nesoudí jen podle barvy kůže. Svým dětem vštěpuje zásady správného chování a jedná s nimi jako se sobě rovnými, čímž si získává jejich respekt. Přesto Atikus často pochybuje, jestli jeho děti nepostrádají ve výchově i ženskou ruku, neboť vyrůstají bez matky.
Celkově všechny postavy jsou úžasně vykreslené, každá má svůj osobitý charakter, své vady a zvláštnůstky.
Čipera a Jem si hrají, sledují události kolem sebe a vnímají je jinak, než dospělí.
Vědí ale, že odsoudit nevinného černocha kvůli barvě jeho kůže je stejně špatné, jako jen tak pro zábavu zabít ptáčka mnohohláska.