Nechci to zakřiknout, protože moc často se mi nepodaří, že bych byla sama se sebou a svým životem spokojená. Ale vážně mám pocit, že je všechno tak, jak by to mělo být.
Hodně čtu. A užívám si to. Za poslední čtyři roky se bohemistice skoro povedlo mi čtení znechutit. Vážně, když musíte každý týden číst několik knih ze starší české literatury a 19. století, samozřejmě něco, co vůbec číst nechcete, docela vám to naruší radost ze čtení. Kdykoliv jsem pak otevřela knihu, okamžitě jsem ji začala analyzovat, vyhledávat typické narativní postupy, posuzovat roli vypravěče, dokonce jsem jednu dobu vnímala víc stavbu věty a vztahy mezi větnými členy než samotný děj knihy. To člověka docela otráví.
Teď si čtu pro radost. Čtu jen to, co si přečíst chci. Je mi jedno, jestli jsou to YA romány, romantické cajdáky, aktuální bestsellery nebo Hemingway. Chci prožívat příběhy, nořit se do životů románových postav a na chvíli se jimi stát. Konečně mám ze čtení zase požitek.
Pustila jsem se do psaní bakalářky. Nedá se říct, že by mě to nějak extra bavilo, ale naplňuje mě to pocitem sebeuspokojení, že jsem se zvládla přemoct a dopsat další kapitolu (většinou takové přemáhání trvá celý večer a kapitolu pak dopisuju mezi půlnocí a jednou hodinou ranní).
Nakoupila jsem si spoustu jarního oblečení, takže mě slunečné počasí nezastihne nepřipravenou. Pokud teda nějaké jaro vůbec dorazí, protože zatím je venku lednová zima. Tak se s tím oblečením (hlavně s lodičkama!) mazlím aspoň doma a představuju si, jak se s jarním počasím vyloupne ze zimní ulity i zbrusu nová, pastelově vyladěná Sylvinka.
Žiju společensky. Bála jsem se, že až se pustím do bakalářky a plnění restů ke státnicím, můj společenský život odumře. Naštěstí zatím všechno stíhám, byla jsem na CCF show v NTK a na plese FF UK, občas jdeme s přítelem na večeři nebo si pozveme někoho na návštěvu. Za týden si chci vyšlápnout pochod Českým rájem a za dva týdny snad s kamarádkou vyrazíme do Drážďan.
Mrzí mě snad jen to, že si nestíhám všechno zaznamenávat. Chtěla bych fotit, psát, vést si deníček, ale zvládám jen občasně tweetovat a psát o přečtených knihách.
Mám spoustu plánů do budoucna. Stránky mého diáře se prohýbají pod tíhou všech těch písmenek, která jsem na ně načmárala v záchvatech plánovacích nálad.
Teď už jen uvádět všechny ty plány ve skutečnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat