It is most likely that I will die next to a pile of books I was meaning to read. (Lemony Snicket)

středa 11. ledna 2017

Bilance 2016

Leden
Hned první týden v lednu jsem věděla, že tohle bude hrozně hnusnej měsíc. Zápočty, referáty, seminárky, testy, poslední zkoušky... Nejhorší byla psaná zkouška z teorie jazyka, ale nakonec jsem všechno dala, dokonce se skoro samými jedničkami. Začala jsem chodit na kafíčka a snídaně do Místa a kavárny Záhorský - bydlení na Břevnově s cestami přes Hradčanskou se ukázalo jako docela výhodné. Šly jsme s Verčou na koncert Imagine Dragons, lístky jsme měly koupené už snad přes půl roku, ale v den koncertu se nám tam vůbec nechtělo. Nakonec jsme byly docela zklamané, lidi se chovali jak kreténi a koncerty ve velkých halách prostě nejsou náš šálek kávy. Tradičně jsme s celou rodinkou vyrazili na náš vesnický sokolský ples a při představování Mariána všem příbuzným jsme utrpěli mnoho panáků. Au.



Únor
Koncert Powerwolf ve Zlíně, na kterém jsem se skvěle vyřádila. Další zkoušky, výlet do Jičína za babičkou. Kristýnka má narozeniny. V Rudolfinu jsem se začala kamarádit s Bárou, vytvořily jsme si tradici dýchánků v Rock Café téměř po každé službě. Nemusím ráno nikam vstávat, tak mi nevadí, že se do postele dostanu ve dvě ráno... Sháníme další lidi do pořadatelské služby, tak zlanařím Verču, aby taky chodila, a během února ještě i s Bárou a dalšíma lidma zformujeme #rudolfinumcrew. S Mariánem, taťkou a ségrou jedeme do Alp, kde učím Mariána lyžovat. Začíná nový semestr, už sice nemám tolik předmětů, ale pořád mi chybí dost seminárek a hlavně diplomka. Znovu chodím na nakladatelskou praxi.



Březen
S Mariánem letíme na prodloužený víkend do Amsterdamu. Bydlíme v bytečku na předměstí, přímo v naší ulici je větrný mlýn. V Amstru máme sraz s mou erasmáckou kamarádkou Marinthe, se kterou strávíme dva dny chozením po městě, a naprosto si to tam zamilujeme.
Korektury, chození do knihovny, psaní seminárek. Po večerech Rudolfinum a víno v Rock Café. Rodiče berou mě a Mariána na hogo fogo ples v Litomyšli, kam taťka dostal lístky z práce. Tradiční pochod Českým rájem - jako vždy se vydatně zásobíme tatranským čajem a kupodivu letos cestou nikoho neztratíme.



Duben
Už mi celkem hoří termíny na seminárky, navíc jsem touhle dobou chtěla mít hotovou teorii diplomky. Nemám nic. Tak chodím dál na kafíčka a víno. Rozšířili jsme s #rudolfinumcrew své působení i na Champagnerii a Náplavku. Nový zvířecí přírůstek v domácnosti rodičů - psychopatická britská kočka Nessy, kterou jsme dostali od ségřiny kamarádky. První letošní grilovačka na zahradě. Narodil se nám synovec!



Květen
Sebrala jsem odvahu a napsala vedoucímu diplomky, že začínám psát. Ve skutečnosti jsem sestavila seznam četby a nemám moc představu, o čem přesně budu psát, natož jak udělám výzkum. Krásný téměř letní den s Martinou, kdy se jen procházíme Prahou a povídáme si o všem možném. S Mariánem jedeme na čtyři dny do Mariánských lázní, kde mě můj milý nečekaně požádá o ruku. Naprosto si užíváme ten únik z reality, krásné počasí, procházky přírodou i městem, pikniky, restaurace... a i po návratu domů se vznášíme na obláčku. Oslava mých zásnub s holkama z Rudolfina, který jsou z toho snad ještě víc unešený než já :)
Začínám opravdu psát diplomku. Druhá kniha s mým jménem v tiráži, Svět knihy, konec posledního semestru. Zapíjíme narození synovce Marečka. Týden doma, kdy intenzivně píšu diplomku.



Červen
Střídám pobyt v Ostravě, kde se snažím psát diplomku, s pobytem v Praze, kde chodím do Rudolfina, na konzultace a do knihovny. Sháním práci v Brně a jeden životopis pošlu i do nakladatelství v Praze, ačkoliv by práce v Praze znamenala, že s M. musíme společné bydlení odložit ještě o rok. Do týdne se mi z pražského nakladatelství ozývají s pozváním na pohovor. Tak jo! Nedávám si vůbec šanci, ale říkám si, že aspoň naberu zkušenosti, jak se chovat na pohovorech. Kupodivu to jde fakt dobře a zvou mě i do druhého kola, které je v červenci. Konec sezony v Rudolfinu, spousta jídla, pití a otevřený vstup na střechu. Oslava mých narozenin až do rána a pocit, že to snad nakonec všechno zvládnu. Ségra má promoci. Dopisuju teoretickou část diplomky a začínám dávat dohromady výzkum.



Červenec
Podávám si přihlášku ke státnicím. Jedu na druhé kolo pohovoru a další den na Masters of Rock, kde s Mariánem slavíme druhé výročí a s klukama zapíjíme naše zásnuby. Z nakladatelství mi volají, že mě bohužel neberou, ale že jsem se jim moc líbila a předají moje údaje do vedlejšího nakladatelství ve stejné společnosti - a tam mě okamžitě berou! To mi dává potřebnou energii k dodělání výzkumu, dopsání diplomky a posledních seminárek. Pouť u nás na vesnici, další příležitost se zrubat s příbuznejma. Pomalu plánujeme svatbu, která bude za rok, ale všichni nám říkají, že je potřeba začít plánovat brzy, aby se všechno stihlo.



Srpen
Shakespearovské slavnosti, kam jsem měla jít s Mariánem, ale nakonec beru mamku, protože M. nastupuje na dvouměsíční stáž v Chrudimi. Tisknu a odevzdávám diplomku. Jdeme na Ostravu v plamenech, čímž uzavíráme festivalovou sezonu. Pro mě nastává období studia, protože od září nastupuju do práce a už na žádné učení nebudu mít čas. Naštěstí je M. zaneprázdněný stáží v Chrudimi, takže mám spoustu času. Začínám taky shánět bydlení v Praze a přes kamarádku se mi povede sehnat pěkný pokoj v bytě v Holešovicích, nějak jde všechno až podezřele snadno. Podepisuju smlouvu v práci.



Září
Jelikož pokoj na bytě bude volný až od října, první měsíc, kdy chodím do práce, bydlím na kolejích. Je to celkem peklo - hnusné koleje na Jižáku, protože jinde nebylo místo, dojíždění na Vyšehrad, v práci od rána do večera a pak se po večerech učím na státnice. Naštěstí to celkem uteče, poslední víkend nad knihami a státnice jsou tu. Obhajoba je naprosto v pohodě a samotná zkouška nakonec taky, svoje dlouhé studium konečně uzavírám samými jedničkami. Marián za mnou přijede do školy, takže to jdeme rovnou oslavit na Náplavku. Kamarádka odjíždí na dovolenou, tak se na zbytek měsíce přesunu k ní na byt, abych jí hlídala pejska, a koncem měsíce se stěhuju do svého pokojíčku v Holešovicích. Jdu na svůj první knižní křest. Burčák, Havířovské slavnosti, výlet do Průhonic... po státnicích mám najednou pocit ohromné volnosti a úlevy.



Říjen
Zase se vracím do Rudolfina, chodím na pár služeb měsíčně, jen abych měla taky nějaký sociální život. Kvůli práci totiž nic moc jiného nestíhám. Samá školení, další křest, Humbook, jsem úplně pohlcená. Víkendy trávím s Mariánem, s rodinou, po kavárnách s kamarádkami, nemám žádný čas pro sebe, ale naprosto mi to vyhovuje. Švagr má narozeniny a strašně se tam zleju. Už asi holt nejsem taková party girl, jako za dob studií...



Listopad
Sestřenice od nás z vesnice se vdává, tak jdem na čumendu do kostela, abychom věděli, co a jak, až tam budem za pár měsíců taky chystat svatbu. Babička je po operaci žlučníku nějaká špatná, čím dál slabší, pomalu přestává jíst. Sraz s lidma z gymplu, všichni jsme najednou hrozně dospělí. Samé svatby, děti, kariéry... Ale stejně jsme to pořád my, i po těch letech si máme co říct. Výlet do Drážďan, kam jedu už trochu nachcípaná a vrátím se solidně nemocná. Tenhle podzim už několikáté nachlazení. Vykurýruju se a jedem na víkend do Jičína zapít narozeniny mého bratrance.



Prosinec
Víkend doma, s babičkou to vypadá špatně. Vůbec nejí, jen leží, diagnóza rakovina. Je mi z toho hrozně těžko a smutno, když ji takhle vidím. Jedeme na vánoční trhy do Vídně. V práci máme skvělý vánoční večírek, po kterém jedu na víkend domů, a jsem moc ráda, že jsem to udělala, protože jsou to babiččiny poslední dny s náma, zničehonic kolaps a konec. Dva týdny před Vánoci zařizujeme pohřeb a do toho ještě naprosto nevhodně vstupuje moje promoce, na kterou se babička moc těšila. Vynechávám všechny vánoční veselice a srazy s kamarádkami, nemám náladu. Vidím se nakonec jen s Verčou a Aničkou těsně předtím, než jedu na svátky domů. Vánoce nakonec oslavíme docela pěkně, i když máme u stolu jedno místo prázdné. Silvestr doma s rodičema a po půlnoci jedeme na Stodolní, kde se sejdeme s Kristýnou a spol. Končíme v půl sedmé ráno.



Všichni na rok 2016 nadávají a je pravda, že co se týče světových událostí, občas jsem nestačila zírat. Celý rok jsem si říkala, že je až s podivem, jak dobrý rok mám já... Splnilo se mi skoro všechno, co jsem si předsevzala - dokončila jsem školu, našla si práci (dokonce přesně takovou práci, jakou jsem chtěla), postavila se na vlastní nohy. Zasnoubili jsme se s Mariánem a i když nám nevyšel plán se společným bydlením v Brně, po svatbě se snad konečně sestěhujeme v Praze. Přibyla nám kočička. A náhle jsme přišli o babičku. Byl to fajn rok s hodně smutným koncem, spousta skvělých okamžiků, na které budu celý život vzpomínat, ale i bolesti a bezesných nocí.

Do nového roku si nedávám předsevzetí, jen doufám, že se nám splní všechno to, co v roce 2017 plánujeme. A všem přeju hlavně zdraví, protože všechny ostatní těžkosti se nakonec nějak zvládnou :)

neděle 3. ledna 2016

Bilance 2015

Leden
Hned zkraje ledna odlet do Edinburghu, kde jsem měla strávit následující čtyři a půl měsíce. Poprvé sama v cizí zemi na delší dobu, stres ze všeho, bylo mi smutno po Mariánovi, rodině a zvířátkách, chyběli mi kamarádi, ale Edinburgh mě od začátku naprosto okouzlil. Výlet do palírny, poznávání jiné země, objevování všech zákoutí nového města. Děsila jsem se studia na skotské univerzitě, ale po prvním týdnu jsem byla nadšená. S Jindrou jsme jeli na konzulát vyřizovat nový pas, protože mu ten starý ukradli, a potkali jsme se s honorárním konzulem Paulem Millarem, což je strašně zajímavej člověk. Poprvé jsem šla na sraz international society a poznala se se spoustou erasmáků, během ledna jsme pak uspořádali ještě super pub crawl. Jela jsem se podívat na Cramond a omylem zabloudila na nádherný Lauriston Castle, do kterého jsem se zamilovala. Každý volný den chodím na dlouhé procházky po městě i blízkém okolí, strašně mě to baví. Prší, sněží, občas je slunečno, prostě šílené skotské počasí celý měsíc.


Únor
Nemocná. Měli jsme international food party, takže jsme s Jindrou dělali bramboráky, já si spálila ruku a on se řízl o struhadlo, prostě filďáci v kuchyni. Jela jsem na víkend za Verčou do Stirlingu. Mají na kampusu levnější Starbucks. Letěla jsem domů na maminčiny narozeniny a vrátila se mi skotská viróza, úspěšně jsem nakazila celou rodinu a zas odletěla zpátky do Edinu. Bylo mi strašně smutno, navíc mi naši oznámili, že moje kočička už asi dlouho nevydrží, kolabují jí játra. Odevzdávání prvních esejů a nervy, že to nezvládnu, ale nakonec jsem všechno stihla a zvládla, ačkoliv nám týden před deadlinem na bytě nefungoval internet, takže jsem celé dny trávila v knihovně a v kavárně v naší ulici, která mi přirostla k srdci. Až pojedete do Edinburghu, prostě musíte zajít k Johnovi do Just the Ticket, má skvělý kafe i sendviče! Další pub crawl, tentokrát v menší partě lidí, se kterýma jsem se pak bavila nejvíc celý zbytek Erasmu. Přijela Verča, protáhla jsem ji Edinburghem a koukaly jsme na filmy. Jely jsme na Cramond, což je ostrov, který je při odlivu přístupný z pevniny, a ve chvíli, kdy jsme na ostrov po pěšince došly, začal mordor a málem nás to spláchlo do moře, jak strašně lilo a foukal vítr.


Březen
Plánovali jsme si s partou výlet na Pentland Hills, což je kus skotské vysočiny za Edinem, ale od rána strašně lilo, takže jsme nakonec šli jen na dlouhou procházku podél řeky. Večer nachos party u Any na koleji a pak naše oblíbená irská hospoda Biddy Mulligans a návštěva pár klubů ve městě. Jeden krásnej čtvrtek, kdy jen tak zevlím na bytě, najednou mi volá Marián, ať seběhnu dolů ke dveřím, že jdem na kafe, tak jdu dolů a fakt, před dveřma stojí on s kyticí růží <3 úžasný překvapení, přiletěl na víkend, který jsme si moc užili, i když bylo hnusný počasí. Provedla jsem ho Edinburghem a už si začínám připadat jako znalec, jak mám všechno nastudovaný, mám i svoje oblíbený turistický trasy a místa. Cítím se tu jako doma. Na St Patrick's Day máme s partou velkolepé plány, leč nemoc mě donutí zůstat doma v posteli. Na víkend přijede Kristýna, obě noci, co je u mě, jdeme do města kalit, party až do rána. Jedeme se podívat do městské části Portobello, kde je dlouhá promenáda na pláži a moře, svítí slunce, dáváme si fish and chips, moje první v Edinu. Party u Marie na koleji. Zpráva od mamky, že mi poklidně ve spánku umřela Kikinka, moje věrná kočičí souputnice. Dožila se krásných 15 let, ale mrzí mě, že jsem u ní nebyla poslední dny. Náladu mi spraví až výlet s international society. Jedeme do Inverness, hlavního města skotské vysočiny, a na jezero Loch Ness. Na to, že jsem nejdřív ani nechtěla jet, tak jsem z výletu ohromně nadšená, Loch Ness je strašně boží, nádherný.


Duben
Poslední týden přednášek a začíná spring break, nějak to strašně utíká. Začínáme si všichni uvědomovat, že brzy pojedeme domů, a je nám z toho smutno. Začátek volna slavíme velkou party a na velikonoční pondělí za mnou přijíždí Marián, počasí nám tentokrát přeje, tak jedeme na pláž, pijeme cider a užíváme si sluníčka, protože ho jinak ve Skotsku moc nebývá. Marinthe s přítelem pro nás pořádají pancake night a jedeme na výlet do Glasgow. Konečně se uskuteční výlet na Pentland Hills, počasí nám vyjde a je z toho fakt krásná procházka mezi zelenými kopci, s výhledy na rozlehlé jezero a s ovečkami potulujícími se kolem nás. Po Mariánově odjezdu se vrhám na eseje, opět blbne internet na bytě, takže chodím do školní knihovny, dávám si tam skvělé latté, čtu hromady knih  a píšu. Socializuju se se spolubydlícími, kteří mi moc nesedli, jdeme společně do hospody a je to fajn. Můj český spolubydlící odjíždí na týden pryč, tak mu hlídám psa. Všichni ve škole mají zkoušky a píší eseje, tak s holkama máme jenom menší piknikový sraz v jeden slunečný den, jinak jsme všichni dost vytížení. Koncem dubna odevzdávám eseje, venku svítí slunce, stromy kvetou, ptáci zpívají, jdeme to s Anou oslavit do cukrárny a začínají mi prázdniny! Aspoň teda ty skotské, doma mě ještě čekají zkoušky. S Ewanem, Marií a Anou máme burger night, snažíme se užít si poslední dny spolu, chodíme na kafíčka a mejdany. Ačkoliv je konec dubna, začne zase sněžit!


Květen
Verča přijede na odpoledne do Edinu a jdeme do kina na Avengers 2. Leaving party s erasmáckou partou, na konci všichni brečíme, protože nikdo z nás nechce pryč. Přijede mi maminka, naposledy se jdeme podívat na má oblíbená místa v Edinburghu a navštívíme botanickou zahradu, která se nám moc líbí. V půlce května letím domů a trvá dva týdny, než si zase zvyknu na Česko a jsem schopná dělat něco do školy, jsem absolutně demotivovaná. Přijede za mnou Marián a znovu se vidím s kamarády, se kterými jsem se tento rok ještě neviděla. Jdeme v Brně na Kabáty. Strašně se opiju na Stodolní, asi nejhorší kocovina za celý rok.


Červen
Marián udělá státnice, slavíme s celým jeho ročníkem v Lužánkách až do noci. Jinak se nic moc neděje, učím se na zkoušku, kterou mi nakonec vyučující odsune na září, chodím do kina, na Stodolní, koncem měsíce slavím 25. narozeniny, ale mám hroznou náladu, pořád je mi do breku a nic mě nebaví. Jdeme v Náměšti na mejdan do pizzerie, kde Marián pracoval, slaví se tam vícero narozenin. Nějak se přinutím a aktivně píšu seminárku do školy, vůbec mi to nejde, s nostalgií vzpomínám, jak mě psaní esejí ve Skotsku bavilo.


Červenec
Pouť v Ptáčově, letní kino v Porubě, pořád nějaké akce a spousta cestování mezi Ostravou a Náměští. Masters of Rock, kde slavíme s Mariánem náš první rok spolu. Výlet do Jičína za babičkou, pouť u nás na vesnici, grilovačky na chatě, jednodenní návštěva Vídně... pořád je co dělat. Odevzdávám seminárku a při pomyšlení, že jich takhle budu rodit ještě šest a pak diplomku, mě jímá hrůza.


Srpen
Festival Ostrava v plamenech, další víkend Hrady na Veveří. Nesnesitelné vedro. V půlce měsíce odjíždíme na dovolenou do Rovinje a tam nás postihne období dešťů, navíc mě zas chytne rýmička, fakt vydařená první dovolená. Zbytek srpna strašně rychle uteče a najednou se s Mariánem loučím v Brně na nádraží, odjíždí mi na Erasmus do Maďarska. Je mi smutno, jsem zvyklá mít ho po boku a najednou je pryč a vím, že ho uvidím až za měsíc.


Září
Ana přijede s kamarádkami do Prahy, zrovna mám před zkouškou, tak se vidíme jen jeden den, ale máme obrovskou radost, že se nám povedlo se sejít. Vyřizuju dokumentaci k návratu z Erasmu, samozřejmě mě konfrontace s nefungujícím systémem na fildě zase naštve a se slzou v oku vzpomínám na pohodové studium v Edinburghu. Zkouška z vývoje románu mi spraví náladu, dostanu jedničku a vyučující mě chválí, konečně mám zas jednou pocit, že ta škola nakonec snad není tak hrozná. Jedeme se ségrou a pejskou na výstavu bobtail klubu do Valtic, tam pijem burčák, procházíme se po areálu zámku a vystavujeme Áju. Nástup na kolej, zahájení snad posledního mého studijního roku.


Říjen
Jedu za Mariánem do Maďarska, Budapešť mě uchvátí a celkově na mě Maďarsko udělá dojem lepší, než jsem čekala. Začíná mi škola a už zase mi všechno leze krkem a mám blbé nálady, pořád nade mnou visí nějaké studijní povinnosti a nic nestíhám. Načínám druhou sezónu jako uvaděčka v Rudolfinu, což mi bere volné večery. Když už mám čas, snažím se psát seminárky, skoro nikam nechodím, jen do školy a Rudolfina, připadám si sama, stýská se mi po Mariánovi. Jedu na víkend za Kristýnou do Lovosic, aby mě trochu povzbudila na duchu, taky navštívím babičku v Jičíně a cítím se trochu líp. S Verčou zavedeme tradici kafíček po aerobiku a výletíme po Praze. Halloweenská oslava je tento rok trochu skromnější, zůstáváme na koleji, ale je to moc fajn.


Listopad
Marián přijede na víkend domů, konečně se zas vidíme. Oba jsme přepadlí z toho, že jsme od sebe, ale těšíme se, že na Vánoce už se vrátí. Do kin jde poslední díl Hunger Games, tak s holkama pořádáme maraton předchozích dílů a strašně se u toho přejíme pizzou a sladkostma. Tradiční předvánoční návštěva Vídně s rodinou, o týden později jedu s Mariánovými rodiči do Budapeště, kde se sejdeme s Mariánem, abychom okoukli tamní vánoční trhy. Já a Marián pak další den přejíždíme do Szegedu, máme nabitý program: lázně, několik erasmáckých party, kdy mě přepadá nostalgická nálada. Jako by to bylo věky, co jsem byla v Edinburghu.


Prosinec
Další seminárka z krku, zbývají ještě tři. Do toho nějaké ty referáty, zkoušky, najednou mám pocit, že celé Vánoce strávím učením, ale zvládnu jen vyzvednout knížky z knihovny a učení úspěšně odkládám až do chvíle, kdy už začít fakt musím. S Kristýnou jdeme do Lucerny na diskotéku a je z toho jedna z těch legendárních akcí, kdy dorazíme domů v šest ráno. Podobně dopadne pivo s Honzou. Mám první dva zápočty, začínají vánoční prázdniny a vrací se mi Marián, obejdeme trhy v Praze a pak jedeme každý domů, ale hned po Štědrém dnu zas jede ke mně do Ostravy, nemůžeme se nabažit toho, že jsme konečně spolu. Jdeme na Štěpánskou, ale moc se to nevydaří. Silvestra slavíme v Nesuchyni na hotelu s jeho rodinou a známými, je to docela vtipná akce. Ještě před půlnocí začíná sněžit. Při pozorování ohňostrojů ze zasněžené terasy si dáváme předsevzetí, že další rok už budeme žít oba ve stejném státě, nejlépe i ve stejném městě.


Rok 2015 byl místy dost náročný, hlavně na podzim jsem měla pocit, že nic nezvládám, ale s odstupem musím říct, že jsem zažila i spoustu úžasných věcí. Zkusila jsem si studium ve Skotsku a zvládla jsem to, našla jsem si skvělé kamarády z jiných zemí, s Mariánem jsme společně přežili oba naše Erasmy a myslím, že jsme oba tou zkušeností mnohé získali. Loni jsem si přála, aby moje kočička oslavila patnácté narozeniny, umřela dva týdny před nimi, ale měla krásný celý život a ani ke konci se netrápila, za což jsem ráda.

Jaký bude příští rok? Určitě přelomový, chci dodělat školu, najít si práci a bydlení. Taky bych ráda, aby si rodiče pořídili další kočičku, je tu po Kikince nějak prázdno a kocour se nám sám nudí :)

A samozřejmě bych si přála, abychom byli všichni zdraví, měli se rádi a dařilo se nám plnit si sny :)
Tak hodně štěstí do nového roku všem!

pátek 9. října 2015

Marťan

Andy Weir
Marťan

Jestli se porouchá oxygenátor, udusím se. Pokud se pokazí recyklace vody, umřu žízní. Když Hab přestane těsnit, jen tak vybuchnu. A jestliže se nic z toho nepřihodí, nakonec mi dojdou potraviny a zemřu hladem.
Je to tak. Jsem v hajzlu.

Někdy během léta četl Marťana můj taťka. Pak moje sestra. Pak mi o něm začala nadšeně vyprávět mamka a já vzala na vědomí, že si to budu muset taky přečíst, ačkoliv jinak sci-fi žánru ve větší míře neholduju a normálně bych po takové knize asi nesáhla. Teprve ve chvíli, kdy jsem začala Marťana číst, tak jsem zjistila, jak moc je tahle kniha populární a že za měsíc bude v kinech film, a přistupovala jsem k němu trochu obezřetně, jako ostatně ke všem knihám, o kterých lidi kolem mě nekriticky básní.
A musím uznat, že na tom básnění něco bylo, protože Marťana jsem měla přečteného během dvou večerů a minulý týden jsem jeden výtisk koupila i svému příteli.

Čím to je, že nás Marťan tak baví?
V prvé řadě je to prostě děsná sranda navzdory tomu, jak moc na první pohled stresující a děsivý příběh kniha vypráví: vinou prašné bouře uvízne astronaut a botanik Mark Watney na Marsu, když ho jeho posádka v domnění, že je mrtvý, opustí. Je tedy sám na Marsu s perspektivní vyhlídkou, že tam brzy zemře na nějakou z mnoha pravděpodobných příčin, bez naděje na záchranu. To nezní jako moc optimistický námět, ale Weir z této situace vytřískal neuvěřitelně komickou one-man show nabitou hláškami a svěžím ironickým vtipem hlavního hrdiny, kterého bychom všichni chtěli mít za nejlepšího kamaráda, zejména kdybychom uvízli na Marsu. Nejen že je s ním vždycky legrace a každý průšvih suše okomentuje s vtipem sobě vlastním, ale každý jeho zápas s nepřátelským prostředím Marsu odhaluje Markovu úžasnou invenci a důvtip.

Což je další aspekt této knihy, který jsem si moc užívala, ačkoliv by mě nikdy nenapadlo, že mě bude bavit číst o chemii a biologii a technických detailech ohledně letů do kosmu. Weir čtenáři servíruje vedle akčního děje také podrobné vysvětlení proč a jak se věci dějí. Když Mark překonává problémy spojené s dlouhodobějším pobytem na Marsu, nepůsobí to jako řešení nalezené mávnutím kouzelného proutku nebo deus ex machina (i když občas je potřeba i řádná dávka štěstí), ale se vším mu pomáhá jeho vědecké a logické přemýšlení, které se odehrává na stránkách jeho deníku.
Přesto kniha není nudná a neměla jsem nutkání "vědecké" pasáže přeskakovat - naopak, vždycky jsem chtěla přesně vědět, jak Mark z prekérní situace vybruslí! Kromě mnoha zádrhelů nastalých během jeho přežívání na Marsu jsou pak v knize prezentovány také horké momenty, které prožívají pracovníci NASA, když zjistí, že jim jeden z kosmonautů zůstal na Marsu a je nutné ho nějak dostat zpět, přičemž se na Zemi rozpoutá boj s časem i technikou.

Nečekaně zábavné a stejně tak nečekaně akční čtení mi oživilo víkendový pobyt ve Valticích, kdy jsem potřebovala jít brzy spát, ale díky Marťanovi jsem zůstávala vzhůru do pozdních nočních hodin a ještě jsem budila svou sestru hlasitými výbuchy smíchu a citováním nejlepších hlášek.
A na film jsem hodně zvědavá!


středa 1. července 2015

Takový neobyčejný deník

V červnu jsem oslavila 25. narozeniny a tuhle deníkovou knížku, na kterou mě navnadila Puff, jsem měla už od jara vybranou jako jeden z dárků, protože mi to přišlo hezky symbolické. O co jde?



Tenhle deník není jen tak ledajaký deník. Ty mi ostatně nikdy dlouho nevydržely (asi jako psaní blogu), protože jsem lajdák a prokrastinátor a vždycky mi přišlo, že do něj nemám co psát. Mé pravidelné zápisky se tak smrskly jen na poznámky v diářích, které si ale schovávám a ráda zpětně prohlížím, protože člověk toho za ty roky vážně ohromnou spoustu zapomene...

Proto se mi taky zalíbil tenhle deník - na každý den v roce je v něm připravená otázka, na kterou odpovíte. Někdy jsou otázky jednoduché, jako třeba What is your favorite brunch food?, jindy trochu záludnější a hlubokomyslnější (Is there anything missing in your life?). Na dlouhé elaboráty v deníku není místo, odpověď se musí vejít do čtyř úzkých řádečků. Až dojedete celý rok otázek, začínáte zase znovu... a takhle pořád dokola v průběhu pěti let. Nakonec máte v ruce nenápadnou knížku, která obsahuje vaše myšlenky, názory a nálady zaznamenané během pěti let, a díky otázkám, které se každý rok opakují, můžete sledovat, jak jste se v těch pěti letech změnili a co naopak zůstává pořád stejné.



Já jsem začala deník vyplňovat v den svých 25. narozenin a až budu za pět let dopisovat poslední řádky, bude mi 30... listuju deníkem a přemýšlím, co se mnou bude za pět let?
Jaká budu, až mi bude 30? Budu vdaná? Budu mít dítě? Práci svých snů? Kde budu žít?
Co všechno se během pěti let změní a co zůstane stejné?
Moc mě baví každý den vymýšlet odpověď na otázku a představovat si, jak na ni asi odpovím za rok, za dva... a konečně mám deník, který si snad opravdu vydržím psát.


středa 25. března 2015

Únorové video (s mírným zpožděním)

Ne že bych neměla čas. Jen jsem prostě líná.
Jako každý rok od roku 2012, i letos jsem v rámci plurk videochallenge točila během února video, krátký úsek z každého dne. Myslela jsem si, že letošní video bude strašně akční a zajímavé, protože jsem ve Skotsku, ale jaksi jsem hned na začátku února odpadla s edinburskou virózou, kterou jsem následně zanesla i domů a nakazila celou rodinu. A když jsem zrovna nemarodila, psala jsem eseje do školy, protože jsme měli koncem února deadline. I tak se mi ale povedlo něco natočit a nakonec jsem s videem docela spokojená :)

pondělí 2. února 2015

Czeching out Scotland

Jsem poslední dobou zoufale neaktivní, co se blogování týče. Snažím se to trochu napravit, protože jsem momentálně na Erasmu v Edinburghu a rozhodně je o čem psát, jen toho času je málo! A jelikož je to taková hezká příležitost k psaní blogu, pustily jsme se do toho rovnou tři - já, Verča a naše kamarádka Bára. Všechny tři momentálně přebýváme ve Skotsku (každá v jiném městě) a jsme vášnivými prokrastinátorkami, takže se nedá říct, že bychom zrovna chrlily články, ale pokud byste si chtěli přečíst něco málo o našem skotském žití, bez váhání zamiřte sem: Czeching out Scotland


neděle 4. ledna 2015

Bilance 2014

Leden
Moje první zkouškové na komparatistice. Celý leden jsem četla antickou literaturu, začala jsem koukat na Sleepy Hollow a American Horror Story. Hlídala jsem našim barák a zvířata, protože jezdili na hory a sestra byla na Erasmu v Grenoblu. Když už jsem byla v Praze, chodila jsem na pivo a šla jsem taky na party do Zlatého stromu, kde jsme kdysi s KlaPi a Adamem skvěle zapařili, ale tentokrát nás to tam zklamalo.



Únor
Z února mám na blogu videochallenge, která tenhle měsíc docela slušně mapuje, ale pro pořádek: zase jsem hlídala barák, zase jsem se učila na zkoušku z antické literatury, tentokrát z řecké. Vzala jsem babičku do Kafrárny, naší nové vesnické kavárničky, které se stále nemůžu nabažit. Olympiáda. Vernisáž s Milanem, pak se se mnou na tři měsíce přestal bavit z naprosto ujetých důvodů. V jeden den jsem zvládla kafe v Louvre s kamarádkou, pivko s Honzíkem a hipster party u Matouše. Kristýnina oslava narozenin. Spousta čtení do školy a začala jsem chodit na nakladatelskou praxi. Ne moc povedený ples FF UK v Rudolfinu.


Březen
S Verčou jsme šly na besedu s nakladatelstvím Plus. Začala jsem chodit na aerobic, ale vůbec mě to nebavilo. Pokračovaly jsme se spolužačkou s prací na rukopisu do nakladatelské praxe, pravidelné schůzky s lektorkou, s typografem, studium redaktorské práce. Movie night s Alčou a Verčou na koleji. Oslava Míšiných narozenin. Koncert Within Temptation. Party mých milovaných kutnohorských hipsterů. Letěly jsme s Verčou a KlaPi za mou sestrou do Francie. Podávala jsem si přihlášku na Erasmus do Británie. Pochod Českým rájem aka tour de hospoda.


Duben
Výběrové řízení na Erasmus, nominovali mě za mou katedru, takže jsem sepisovala další motivační dopis a studijní plán na katedru anglistiky, přes kterou jsem hodlala vyjet. Spousta čtení do školy. Jeli jsme s Honzou na oslavu narozenin bývalého kuchaře z naší oblíbené hospody a ocitli jsme se v hrozném pajzlu na nějakém konci Prahy, kde jsme nikdy předtím nebyli. Málem jsme odtamtud netrefili domů. Wasylova oslava. Návštěva pražské tetičky v jejím nádherném starosvětském vinohradském bytě. Velikonoce strávené doma u televize s hromadou pití a jídla. Rodiče oslavili 25. výročí svatby. Jela jsem na víkend za Kristýnou do Zlína a strašně jsme si to užily. Čarodějnická party na Hvězdě s holkama z anglistiky.


Květen
Prvního máje jsem strávila u Martiny na bytečku, kde jsme si spolu uvařily skvělý oběd a dlouho si povídaly o všem možném. Práce na knize jsou hotové, kniha jde do tisku. Katedra anglistiky mě nominovala na pobyt do Edinburghu. Už jsem s tím ani nepočítala, takže obrovská radost, že se mi splní můj sen o studiu v Británii. Party u Matouše, kde se shodou okolností vyskytl Angličan, a já tak mohla otestovat své umění konverzace v angličtině. Víno s Haničkou a marilyn. Spiderman 2 s Verčou. Baudelairovský seminář v literární kavárně, což skončilo jako ožíračka komparatistů. Naštěstí jsem musela odejít dřív, protože jsem druhý den začínala brigádničit u stánku našeho nakladatelství na Světě knihy. Poprvé jsem v ruce držela knihu, která měla v tiráži vytištěné moje jméno. Skvělý pocit :) Každý večer po práci jsem chodila kalit, nějak se to sešlo, takže v neděli jsem úplně vyždímaná jela domů se dospat po třídenním pracovně-kalicím maratonu s minimem naspaných hodin. Zase kino s Verčou, tentokrát X-Men. Pořídili jsme si domů štěňátko, princeznu Áju. Předpremiéra filmu Hvězdy nám nepřály s hromadou knižních blogerů a cynickou kamarádkou.
Odlet do Grenoblu za ségrou na naši společnou letní dovolenou.


Červen
Přejezd z Grenoblu do Lyonu, pak do Nice, výlet do Monaka, nakonec Marseille. Poprvé jsem sama letěla letadlem, cesta z Marseille do Ostravy byla nekonečně dlouhá, někdo skočil pod vlak a v regiojetu došlo jídlo, tak jsem hladověla, dokud mi stevard protekčně nenašel poslední řízečky. Sundali mi horní rovnátko, nemohla jsem si zvyknout na své nové rovné zuby. Kamarádova oslava narozenin, kde jsem potkala spoustu starých známých. Poslední kafíčka s kamarádkami a poslední oběd v čínské restauraci s Honzou a stěhování z koleje domů. Narozeniny! Slavení Kristýniných státnic, všichni kolem mě dodělávají inženýry a magistry. Sestra se definitivně vrací z Francie domů. Naprosto nečekaně mi zavolali z Rudolfina, že mě berou na pozici uvaděčky a šatnářky.
V červnu jsem taky napsala poslední příspěvek na blog, od té doby jsem se na žádný další článek nezmohla. Ostuda :)


Červenec
Party v Lucerně s anglistkama, nákupy v H&M a kombinování nejšílenějších hadrů, co jsme tam našly. Víkendový výlet do Jičína. Jedu na Masters od Rock s partou kluků, z nichž jeden je můj ex-expřítel, jeden kamarád a ostatní neznám. Moc se mi tam nechce a nakonec je z toho strašně super akce. Spousta vtipných historek a skvělých zážitků, výborná hudba. Výlet za Kristýnou do Zlína, abych se osprchovala. Sobotní večer s teplou vodkou, kluci mě odnesli v náručí k pódiu a nedošlo jim, že nemám boty. Tancovala jsem v bahně v ponožkách a pak běžela přes celý areál zpátky ke stanu pro boty a zas zpátky tancovat :D
Nesmělé pokukování. Nemyslela jsem si, že by to mohlo vyjít, ale vyšlo. S jedním chlapcem z naší fesťákové party máme hned po Masters rande v Brně a je z toho láska jak trám. Další rande v Olomouci, pak v Ostravě, v Praze, začíná to vypadat vážně. Opožděná oslava mých narozenin, pouť u nás na vesnici, party s Matoušem a Mirečkou v Praze.
Jsem strašně moc zamilovaná. Pořád ještě jsem :)


Srpen
Další rande v Brně a první společný víkend u mé babičky v Jičíně. Movie night s Verčou. Festival Hrady v Hradci nad Moravicí s drahým a Kristýnou a dalšími lidmi. Zase výlet do Prahy, pivko s Honzíkem. Pořizujeme si oba inkartu, protože je nám jasné, že následující měsíce budeme často trávit na cestách mezi Ostravou, Prahou a Brnem. Jedu se ukázat jeho rodičům, jsem hrozně nervózní, ale je to moc fajn návštěva. Víkend na šumavské chalupě s KlaPi, Ivanem a Martinou. Měla bych psát seminárky do školy, ale absolutně to nezvládám. Ségra si zve kamarádky, pijeme a týráme kocoura.


Září
Rodiče odjeli na dovolenou, se ségrou hlídáme dům. Jedno dopoledne vylezu ze sprchy a najednou mi volá M., že stojí před mým domem, překvápko jak blázen :)
Společný výlet do ostravské ZOO. Dortíkování v Ollies s Alčou a Verčou. Pro změnu se jede M. ukázat našim, přijede na celý víkend a s rodiči i ségrou si skvěle rozumí. Z Ovy jedem společně do Prahy, abych se ubytovala na koleji. Oficiálně pouštíme do světa, že jsme spolu, kluci z Masters jsou absolutně v šoku, vůbec neměli tušení :D M. ségra má svatbu a já jsem zvaná, poznávám širší rodinu a máme krásné společné fotky. Začínám pracovat v Rudolfinu a ohromně mě to baví. Hospoda s kolegy z práce. Školení k brigádě ve volební komisi. Vyřizuju první dokumenty potřebné k Erasmu. Třídní sraz, přijde hodně lidí a všichni se zasnubují, vdávají, budují kariéry, staví baráky nebo mají děti, ale pochvalujeme si, jak jsme všichni pořád stejní.


Říjen
Jedeme s M. na víkend do Zlína za Kristýnou. Snažím se řešit dokumenty k Erasmu, které docela hoří, ale jako by mi na fakultě všichni házeli klacky po nohy. Jsem z toho vydeptaná, mám chuť se na všechno vykašlat a zůstat doma. Škola mě vůbec nebaví, pořád mi chybí dopsat nějaké seminárky a mám z toho hrozné výčitky. Chodím skoro každý večer pracovat do Rudolfina. Brigáda ve volební komisi, náročný víkend je zakončený krásným rande v Pardubicích. Všední dny jsem v práci a ve škole, o víkendech trávím spoustu času na cestách, každý den v jiném městě. Narozeniny M. švagra, jdeme v Třebíči na výbornou večeři. Akce s holkama v Ostravě, ale nějak to není ono, nemám na kalení moc náladu ani čas. Jdu se ségrou a s drahým na jeho školní party v Brně a poznávám jeho spolužáky. Jedeme spolu za mými bratranci do Liberce, boží víkend. Halloweenská party, kam jedu rovnou z práce v půl jedenácté večer, jsem unavená a nemám náladu na vošousty v klubu. S Verčou jsme se převlékly za holčičí verze Sama a Deana ze Supernatural. K svátku jsem dostala krásné srdíčkové náušnice <3 Výstava šutrů v Tišnově a mamka mi volá, že nechávají uspat Lady, naši třináctiletou fenku.


Listopad
Terezčina oslava narozenin, vypijeme spoustu vodky, ale nejsme opilé. Kočkafé s Verčou. Píšou mi z Edinburghu a pořád lítám na zahraniční oddělení a píšu maily na všechny strany. Začíná mi docházet, že za dva měsíce fakt odjíždím. Kafe s Eliškou a výlet do Jičína s M. Kupujeme si oba lístky na příští ročník Masters. KlaPi slaví narozeniny v La Loca a Futuru. Kino s Verčou a Martinou, Divoké historky doporučuju jako nejlepší v kině viděný film roku 2014!
Nakupuju první vánoční dárky a v bance si zřizuju eurový účet na Erasmus. Navštěvujeme s M. jeho babičku. Nový díl Hunger Games v kině s Verčou. Kupuju si letenku do Edinburghu. S rodinou a M. jedeme na vánoční trhy do Vídně, návštěva přírodovědeckého muzea, svařák a zklamání, že je teplo a asi ani v prosinci nebude sníh.


Prosinec
Zase jdu s M. na jeho školní party v Brně, tentokrát je to slabší. Mám služby v Rudolfinu každý večer, kdy jsem zrovna v Praze, nemám kvůli tomu moc času na kamarády a štve mě to. První a tuto sezónu i poslední ples s M. - stužkovák v Třebíči. Nakupuju spousty dárků a dojednávám poslední detaily s univerzitou v Edinburghu. Začínám si hledat podnájem, protože nedostanu koleje. Brněnské vánoční trhy, mňamózní svařák, Hobit a pak hospoda se ségrou a klukama, táhneme to snad do čtyř. Sundání spodního rovnátka, konečně. M. ségra má narozky, tak jdeme s partou lidí na bowling do Třebíče. Kalí se mnohem déle, než by nám bylo milo, protože jsme oba unavení z předchozího večera. Předvánoční hambáčová večeře s děvčaty v Dish. Deskovky s anglistkama. Kafe s Eliškou, další kamarády už nestíhám, protože pracuju do poslední chvíle, i ráno před odstěhováním z koleje. M. přijede na vánoční trhy do Prahy. Na svátky mám konečně klid, jsem doma, na jeden den se stavím u drahého podarovat rodiče vaječným koňakem a po Vánocích přijede M. k nám, rodiče jedou na pár dní pryč. Na Silvestra jsme u nás doma kvůli zvířatům. Já, M., Verča, ségra, dvě kočky a odrostlé štěně, je to komorní, ale užijem si spoustu legrace. Asi pět dní v kuse pijem. Koukáme na filmy a na první řadu American Horror Story. Užíváme si poslední chvíle spolu, protože po Novém roce nastává čas balit a na čtyři měsíce se rozloučit.



Když se ohlédnu zpět, před rokem jsem si slibovala, že určitě musím odjet na Erasmus, a dělá mi moc dobře, že se mi opravdu povedlo tohle předsevzetí splnit. Jako krásný bonus se mi v roce 2014 podařilo potkat někoho, s kým jsem strašlivě moc šťastná. Jsme spolu skoro půl roku a pořád je to pohádka. Přišli jsme o starou pejsinku, ale přibyl nám nový štěněcí člen rodiny, který nás neustále obveseluje. Ve škole jsem začala nadějně, absolvovala jsem nakladatelskou praxi, díky které jsem spolupracovala na vydání knihy, ale poslední dobou absolutně nic nestíhám, to bych chtěla do příštího roku vylepšit.
Co se týče knížek, je to slabota, nesplnila jsem ani challenge na goodreads. Přečetla jsem spoustu věcí do školy, ale na současnou beletrii jsem si nenašla čas, z těch pár knih, co jsem četla, bych vypíchla Vyhnání Gerty Schnirch, sérii Zaklínač od Sapkowského, The Bone Season A hory odpověděly. Moc jich není, ale všechny se mi moc líbily. Na příští rok jsem si stanovila cíl 52 knih, což by se mi mělo povést splnit, a snad bude těch skvělých knih víc :)
Do roku 2015 bych si přála kromě dobrého čtení už jen přežít svůj pobyt ve Skotsku a v červenci jet na Masters s M. oslavit naše první výročí stále fungujícího a spokojeného vztahu. A aby se moje kočka Kikinka dožila svých patnáctých narozenin :)
Ať se i vám daří v roce 2015 plnit si všechna přání a sny!

úterý 24. června 2014

Knižní resty

Stíhám číst, nestíhám psát... tak alespoň v pár větách moje dojmy z knížek, které jsem nedávno četla.

Robert Galbraith
Volání kukačky

No... všichni hanili Prázdné místo a chválili Kukačku, já jsem asi nejvíc hipster, protože Prázdné místo se mi líbilo moc (jsem úchyl na společenské romány) a Kukačka mě tak moc nezaujala, rozhodně ne tolik, jako třeba detektivky od Nesbøho. Moc se mi líbil Cormoran Strike i jeho asistentka Robin a z celé knihy mě asi nejvíc bavily scény s těmito dvěma aktéry, jejich rozhovory, vývoj jejich vztahu... detektivní zápletka mě moc nenadchla, ale přečtu si i další díl.

3/5

Samantha Shannon
The Bone Season

Ze začátku jsem se nemohla začíst, četla jsem v angličtině a bylo tam na mě moc novotvarů (že je k nim na konci knihy i slovníček jsem zjistila až po dočtení), nových reálií, které jsem měla potíž vstřebat... ale ve chvíli, kdy jsem se do toho dostala a ponořila se do nového světa, naprosto mě to uchvátilo. Dobře, ne tolik jako třeba kdysi Harry Potter, se kterým je TBS často srovnáván, ale rozhodně mě tahle kniha pohltila, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Nedočkavě vyhlížím další díl z plánovaných sedmi, protože takhle chytlavá a promyšlená dystopická story tady nebyla snad od Hunger Games, tohle je navíc ještě protkáno atmosférou urban fantasy, hlavně ze startu. Za britské prostředí palec nahoru.p
Žádná kýčovitá romance, žádné sladké čtení pro holčičky, ale pořádně drsný svět a nebojácná hrdinka Paige, jo, tohle si nechám líbit.

4/5

Sara Wolf
Lovely Vicious & Savage Delight

K téhle sérii jsem se dostala přes nadšený článek od Olgy Biernátové, ale dopadlo to pro mě stejně jako s Hopeless - začátek vypadal velmi slibně, ale velké nadšení a očekávání postupně ochladlo s přibývajícími nesmyslně "osudovými" zvraty, telenovela hadr. Všichni mají temnou minulost (hlavně ten nádherný a tajemstvími opředený týpek, kterému Isis říká Ice Prince) a jsou psychicky narušení, protože utrpěli nějaké trauma, hlavní hrdinka se snaží své pocity a nejistotu maskovat ukecaným "chytrým" humorem, ale pro mě to prostě nefunguje. Výhodou je, že se to čte fakt rychle, místy se autorce i daří budovat nějaké napětí a některé slovní přestřelky nebo hlášky mě rozesmály nahlas, většinu času se to ale snaží být vtipné až moc usilovně a očividně. Už 12. 7. by měl vyjít poslední díl, který si určitě přečtu, ale tuším, že to s mým hodnocením této YA série příliš neotřese.

2/5

sobota 24. května 2014

24. 5. 2014

Ještě nějakou dobu nebudu psát knižní články, protože to prostě nestíhám.
Poslední dobou pro samou školu a společenský život moc nemám čas pročítat současnou literární produkci, natož sepisovat recenze, ale počítám, že po zkouškovém se ke knížkám zase vrátím.

Všichni psali články o Světě knihy. Jo, taky jsem tam byla. Měla jsem brigádu u stánku nakladatelství Pistorius & Olšanská, takže jsem na veletrhu strávila tři dny, ale vlastně jsem z něj nic moc neviděla. Jednou jsem si to tam celé proběhla, nekoupila jsem si žádnou knížku, davy lidí mě znechutily, tak jsem si dala pizzu a zalezla zpátky za pult našeho stánku, kde jsem se cítila tak nějak bezpečněji. Mazlila jsem se s knížkama a vzpomínala na doby, kdy jsem si jako malá hrávala na prodavačku, jak mě bavilo počítat peníze, přerovnávat zboží, bavit se s fiktivními zákazníky a vypisovat paragony... no, tak jsem si to poprvé vyzkoušela doopravdy a bylo to celkem fajn. Většina lidí byla strašně moc milá a byla jsem chválena, že se usmívám jako sluníčko. Jenom mě mrzí, že jsem kvůli brigádě nestihla žádnou besedu nebo přednášku...
Přišlo za mnou pár známých z plurku (zdravím Quanti a Janinu :)), pár spolužáků ze školy a pár dalších kamarádů, což mi zpříjemňovalo dlouhé chvíle za pultem. Navíc se mi to nějak vyvrbilo, že zrovna ten týden jsem každý večer byla někde pít a chodila jsem domů ve dvě ráno. Závěrečný seminář, který se nám nějak protáhl, takže jsme s komparatistkama nestihly Noc literatury, pak dvě oslavy narozenin... v sobotu večer jsem už byla tak vyflusnutá, že jsem nakonec nešla na sraz knižních blogerů, protože jsem nebyla moc v náladě seznamovat se s cizími lidmi. Snad příště, no.

Svět knihy z druhé strany barikády
Na veletrhu jsem taky konečně poprvé spatřila naživo své miminko, své knižní děťátko. Knížku, kterou jsem pomáhala vydat v rámci nakladatelského semináře u nás ve škole. Se spolužačkou jsme na začátku semestru dostaly rukopis a další tři měsíce jsme procházely všemi možnými úkony spojenými s vydáváním, než jsme se dočkaly hotové knihy. Třešničkou na dortu pak byl literární večer edice Scholares, který jsme u příležitosti vydání nových knih v této edici uspořádaly v Domě čtení. Teď už zbývá jen roznést recenzní výtisky do všech možných periodik a máme hotovo! Je to vážně super pocit, vidět své jméno vytištěné v tiráži. Doufám, že to není naposledy :)



Strašně moc se toho děje. Chodím poslední dobou skoro každý den někam na mejdany, na kafíčka s kamarádkami nebo do kina s Verčou na marvelovské filmy a školní povinnosti úspěšně odkládám na léto. Příští týden jedu na menší dovolenou za ségrou do Francie. Máme doma nové štěňátko.
Pojedu na Erasmus. Měsíc jsem řešila výběrová řízení naší katedře a na anglistice, psala motivační dopisy, maily koordinátorům... a pak mi přišel mail, že jsem teda nominovaná a že v lednu pojedu do Edinburghu.
Edinburgh nebyl moje první volba, ale pak jsem cestou domů ve vlaku z nudy projížděla nějaké stránky o Skotsku a o Edinburghu a uvědomila jsem si, že vlastně nechci jet nikam jinam, že tohle je to nejlepší, co se mi mohlo stát. Takže začínám pilovat skotskej přízvuk a vybírám fashionable nepromokavé oblečení.

A malá reklama na závěr, i když mě asi čtou jen lidi, kteří už o tomhle vědí z plurku, stejně tady zkusím trochu propagovat holky, co teď rozjely novej projekt - prodej motivačních plakátů Číča v kleci. Plakáty jsou v češtině, jsou krásně udělaný a jsou boží, to prostě musíte mít, nebo to musí mít některý z vašich přátel a vy byste mu to měli koupit k narozeninám. Já si brousím zuby na tenhle :)


neděle 18. května 2014

TAG: V peřinách

Díky Quanti se to tady pokusím zase trochu oživit, a to TAGem, do kterého mě nominovala.
Nesouvisí vůbec s knížkami, ale je krátký a na docela zajímavé téma :)



Bez čeho už půl roku neodcházím do peřin?
Ehm, bez knížky. A posledních pár let se taky málokdy odeberu do postele bez kočičího doprovodu (pokud zrovna nespím na koleji).

Svůdné sansoussi nebo pohodlné pyžamo?
Tričko a kytičkované pyžamové gatě. A ponožky! Co nejchlupatější a nejteplejší.

Kniha?
Aw yiss. Na mém nočním stolku se tyčí hrozivá věž knih, které jsem zatím nestihla přečíst, ale v brzké době bych to chtěla napravit. Každý večer čtu před spaním minimálně půl hodiny a někdy vydržím až do brzkých ranních hodin, naposledy třeba s Červenkou od Nesbøho...

Kosmetické rituály?
Odlíčit, pleťová voda a občas nakrémovat, když si na to vzpomenu.

Sklenička něčeho dobrého před spaním?
Spíš ne, občas o víkendu si s rodiči dáme večer víno, ale přímo před spaním se snažím už nic nekonzumovat.

Chrápu?
Naštěstí ne, zato občas ze spaní něco povídám. Nebo se směju, protože jsem pošuk a mívám šílené sny.

Snídaně do postele?
Asi jsem jedna z mála, ale moc si na snídaně do postele nepotrpím. Hned po probuzení nemívám hlad, takže do sebe většinou s přemáháním nasoukám ovesnou kaši nebo jogurt a pokouším se nakopnout tělo kávou. A o víkendech vstávám dost pozdě, kdy už je aktuálnější spíš oběd než snídaně...

Kdo byste měli zájem tenhle TAG taky vyplnit, směle převezměte štafetu a pusťte se do toho, nikoho konkrétního označovat nebudu :)