It is most likely that I will die next to a pile of books I was meaning to read. (Lemony Snicket)

pondělí 29. dubna 2013

29.4.2013

Už strašně dlouho se chystám něco sepsat, ale podobně jako KlaPi mám dojem, že naprosto nic nestíhám, nejméně ze všeho psát na blog.
Za duben jsem stihla výlet do Drážďan s kamarádkou, nechat si utáhnout rovnátka, posnídat s holkama v Café Louvre, opít se s Haničkou a marilyn, dokončit teoretickou část bakalářky, znovu se opít na movie night s děvčaty u nás na koleji, navštívit majáles v Ústí nad Labem (a přespat na tamním nádraží) a spáchat výzkum k bakalářce. Leží mi teď doma 110 dotazníků, které čekají na přeťukání do počítače, abych následně mohla vše analyzovat, popsat a shrnout v praktické části bakalářky.
Už nikdy nechci nic podobného dělat, protože lidi jsou nespolehliví kokoti a nesnáším zařizování věcí. Nemohla bych být produkční. V pátek jsem pak musela vystoupit před dvěma třídami na pražském gymnáziu a vyplnit s nimi dotazníky, v pondělí to samé na gymnáziu v Ostravě. Puberťáci jsou bestie, takže jsem si opět potvrdila, že ani učit bych nechtěla (vyvstává tedy otázka, čím já se budu živit, až tu školu jednou dodělám, asi se budu muset zahrabat někam do sklepa s korekturama nebo překladama, protože rozhodně nechci komunikovat s lidma). Jediný poznatek, který zatím z výzkumu mám je ten, že sociolingvistické dotazníkové výzkumy by se neměly dělat mezi dospívající mládeží, protože mládež vám na to sere, odpovědi střílí od boku a naprostá většina dotazníků pak nemá žádnou výpovědní hodnotu.
Čekají mě tři zkoušky, na všechny už mám termíny, tak se teď jen modlím, abych je všechny zvládla na první pokus.
Dělají mi radost kvetoucí stromy a teplo, konečně to pravé počasí pro nezřízenou konzumaci zmrzliny :) poslední dobou si ji dávám fakt skoro každý den. Ale když má člověk na krku sepisování bakalářky a tři zkoušky (a v dohledu státnice), asi má na takové úlety nárok. Pořád si říkám, že teď už začíná ten frmol, to období, kdy přestanu společensky žít a budu jen zavřená doma s učením a bakalářkou... ale dochází mi, že frmol mám už od Vánoc, jenom si prostě vždycky na tu zábavu čas najdu. Jsem hrozně nedisciplinovaná, až teď, když už mi teče do bot, tak se začínám snažit, protože fakt nechci prodlužovat studium ještě do září, ale zároveň pořád vymýšlím, co dalšího bych ještě mohla podniknout, kam jít, ačkoliv si to pak často vůbec neužiju, protože myslím na tu hromadu práce, co mě doma čeká.
Takže tolik report z mého vytíženého života a já se jdu vrhnout zpátky na ty dotazníky! Nebo možná ještě jednu epizodu Doctor Who a jahodovou zmrzlinu a pak dotazníky...

pátek 5. dubna 2013

5.4.2013

Připadá mi, že můj život se momentálně točí kolem bakalářky. Přes den rozesílám e-maily a zprávy týkající se výzkumu, ve vlaku si dělám výpisky ze zdrojových materiálů, po večerech píšu a v noci se mi zdá, jak se mi celý plán "jak dopsat bakalářku a udělat výzkum během měsíce" krásně hroutí jako domeček z karet.

Kromě toho taky chodím do školy, dokopávám se k poslední zkoušce a snažím se trochu žít.
Byla jsem s KlaPi a Martinou ve Světozoru na Lásku všemi deseti a moc se mi to líbilo, roztomilá francouzská retro komedie, konečně jsem trochu vypnula a zasmála se. A ta stylizace, kostýmy... ach, krása!
Šly jsme pak ještě na kafe a koktejly, jednou jsem si zas protáhla večerku, normálně bývám doma kolem osmé a snažím se bastlit něco do školy, ale tentokrát jsem si vyčlenila volný večer na zábavu.

Koktejly v Platýzovi


Večer poté jsem nakonec taky věnovala socializaci, měli jsme takovou menší kolejní akci s opékáním buřtů v troubě a spoustou různorodého alkoholu. Začínalo se v šest večer a končilo v jednu ráno, protože už nebylo co pít a já jsem začínala usínat, jak jsem pořád nevyspaná poslední dobou.

Slaninka opečená v troubě a alkoholy

Poslední březnovou sobotu jsem strávila s přítelem u babičky v Jičíně, vydali jsme se na pochod Českým rájem a docela nám vyšlo počasí, bylo sedm stupňů a chvilkama sluníčko. Druhý den nám v Ostravě napadlo třicet centimetrů sněhu, tak jsem si pak toho sluníčka vážila ještě víc :D

Sněh v Ově
Velikonoce jsem nějak moc nevnímala, akorát jsem se strašně přejedla. Kvůli sněhu k nám moc koledníků nepřišlo a večer jsem stejně jela zas do Prahy, abych mohla v úterý ráno jít s holkama na snídani do Mistral café. Výborné lívance s malinama a tvarohem, ale jednou týdně taková snídaně stačí, jednak nejsem zvyklá snídat a navíc jsem za snídani dala víc než normálně za jídlo na celej den a nesmím se moc rozjíždět s tím utrácením.


Čtvrtky mívám volné, takže to jsou dny, kdy doháním resty, běhám po doktorech, knihovnách, nákupech a povinnostech, včera jsme navíc byli s přítelem v Muzeu miniatur v areálu Strahovského kláštera a pak jsme šli ještě na pivo.

Mám tenhle měsíc úplně šílené nálady - ve středu jsem měla dlouhej den, chtěla jsem si večer dát čokoládu od babičky... a David mi ji vzal a schoval, protože jsem ji prej jedla jako chleba a nemůžu přece večer takhle se cpát sladkým. Chytl mě strašnej amok, protože jsem se na tu čokoládu těšila celý den a navíc mi přece NIKDO nebude brát MOJI čokoládu, tak jsem udělala hysterickou scénu završenou brekem, malé dítě hadr. Ale čokoládu jsem dostala zpátky, poctivě jsem ji celou sežrala a byla spokojená a David se mi ještě omluvil. Je poučen, že nikdy nesmí hormonálně narušené ženě odpírat sladkosti. Člověk by čekal, že v jeho věku už to bude vědět, žejo.

Dnešek mám volný zcela, užívám si to tak, že jsem nejdřív vycídila koupelnu a přiotrávila se savem a teď píšu bakalářku, seminárku a domácí úkol do mediální komunikace zároveň. Jsem strašně roztěkaná a rozjetá, pokouším se u toho ještě uklízet a píšu blog. Taky si chci ještě jít koupit popcorn a cornetto.
Večer budem koukat na film a musím jít brzo spát, protože zítra jedeme s Eliškou do Drážďan a strašně moc bych chtěla, aby bylo hezky, ale asi nebude. Co už. Proti hnusnému počasí se snažím bojovat jarně naladěným oblečením aspoň, ale moc to nepomáhá a navíc docela mrznu.


Taky jsem začala číst Nesbøho a ponořila jsem se do toho tak, že jsem cestou tramvají z centra na kolej skoro zapomněla vystoupit na konečné u kolejí, to už se mi pěkně dlouho nestalo a za střízliva snad nikdy. Konečně zas jednou něco, čím si můžu zpříjemňovat cesty vlakem a mhd a můžu si hýčkat vědomí, že je těch knih od něj hodně a většina mě teprve čeká. Knihomolovo potěšení :) Škoda jen, že je nemám ve čtečce, tahat s sebou takovou bichli už nejsem zvyklá.