Knižní resty

Stíhám číst, nestíhám psát... tak alespoň v pár větách moje dojmy z knížek, které jsem nedávno četla.

Robert Galbraith
Volání kukačky

No... všichni hanili Prázdné místo a chválili Kukačku, já jsem asi nejvíc hipster, protože Prázdné místo se mi líbilo moc (jsem úchyl na společenské romány) a Kukačka mě tak moc nezaujala, rozhodně ne tolik, jako třeba detektivky od Nesbøho. Moc se mi líbil Cormoran Strike i jeho asistentka Robin a z celé knihy mě asi nejvíc bavily scény s těmito dvěma aktéry, jejich rozhovory, vývoj jejich vztahu... detektivní zápletka mě moc nenadchla, ale přečtu si i další díl.

3/5

Samantha Shannon
The Bone Season

Ze začátku jsem se nemohla začíst, četla jsem v angličtině a bylo tam na mě moc novotvarů (že je k nim na konci knihy i slovníček jsem zjistila až po dočtení), nových reálií, které jsem měla potíž vstřebat... ale ve chvíli, kdy jsem se do toho dostala a ponořila se do nového světa, naprosto mě to uchvátilo. Dobře, ne tolik jako třeba kdysi Harry Potter, se kterým je TBS často srovnáván, ale rozhodně mě tahle kniha pohltila, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Nedočkavě vyhlížím další díl z plánovaných sedmi, protože takhle chytlavá a promyšlená dystopická story tady nebyla snad od Hunger Games, tohle je navíc ještě protkáno atmosférou urban fantasy, hlavně ze startu. Za britské prostředí palec nahoru.p
Žádná kýčovitá romance, žádné sladké čtení pro holčičky, ale pořádně drsný svět a nebojácná hrdinka Paige, jo, tohle si nechám líbit.

4/5

Sara Wolf
Lovely Vicious & Savage Delight

K téhle sérii jsem se dostala přes nadšený článek od Olgy Biernátové, ale dopadlo to pro mě stejně jako s Hopeless - začátek vypadal velmi slibně, ale velké nadšení a očekávání postupně ochladlo s přibývajícími nesmyslně "osudovými" zvraty, telenovela hadr. Všichni mají temnou minulost (hlavně ten nádherný a tajemstvími opředený týpek, kterému Isis říká Ice Prince) a jsou psychicky narušení, protože utrpěli nějaké trauma, hlavní hrdinka se snaží své pocity a nejistotu maskovat ukecaným "chytrým" humorem, ale pro mě to prostě nefunguje. Výhodou je, že se to čte fakt rychle, místy se autorce i daří budovat nějaké napětí a některé slovní přestřelky nebo hlášky mě rozesmály nahlas, většinu času se to ale snaží být vtipné až moc usilovně a očividně. Už 12. 7. by měl vyjít poslední díl, který si určitě přečtu, ale tuším, že to s mým hodnocením této YA série příliš neotřese.

2/5

Hopeless

Colleen Hoover
Hopeless

Sometimes discovering the truth can leave you more hopeless than believing the lies…

Sky je sedmnáctiletá dívka a nevede tak úplně normální život - nemá mobil, počítač ani televizi, protože její adoptivní máma neschvaluje moderní vymoženosti, a místo chození do školy se vzdělává doma. Volný čas tráví čtením knížek, běháním, poflakováním se s nejlepší kamarádkou Six nebo muchlováním s klukama, k nimž je naprosto citově lhostejná.

Sky mi byla od začátku sympatická - vypadalo to na jednu z těch mála YA knížek s chytrou a vtipnou hlavní hrdinkou a zamlouvalo se mi, že Sky není žádná upjatá puťka nebo neposkvrněná světice, která jen čeká na toho dokonalého přítele, se kterým zůstane do smrti smrťoucí.

Jenže pak se objevil Holder a všechno okamžitě spadlo do obrovského klišé.

Samozřejmě, že tenhle tajemstvím opředený mladík se špatnou pověstí je neuvěřitelně sexy.

Samozřejmě, že Sky, kterou do té doby nikdy nikdo nepřitahoval, je z něj od prvního setkání na větvi.

Samozřejmě, že ačkoliv Holder na ni působí nebezpečně a chová se jako stalker, Sky se s ním snaží sblížit.

A samozřejmě, že Holder ji taky okamžitě chce.

V tuhle chvíli jsem myslela, že už dál číst ani nebudu, protože jsem se bála, jak moc blbé a klišovité bude pokračování, ale naštěstí jsem se překonala, protože ve druhé polovině to zase začne být zajímavé; objeví se nečekaná a dost drsná zápletka a netušené motivy některých postav (trochu se osvětlí i to Holderovo stalkerství a jejich náhlá vzájemná přitažlivost) a je to celkem napínavé.

Druhou část jsem přečetla jedním dechem, ale zase jsem měla takový malý problém s překombinovaností dramatických událostí. Jako by se autorka snažila, aby to nebyla jen další obyčejná lovestory, tak tam narvala zápletku v podobě postupně odtajňované minulosti... a pak do toho vrazila ještě nějaká další odhalení a další zvraty, jen tak pro jistotu, aby se čtenář třeba nenudil, jenže ono už je toho najednou moc.

Taky mě trochu zklamalo, že i když měl vztah Sky a Holdera velký potenciál, v knížce mi nepřipadal uvěřitelný. Oba se chovají nějak moc vyzrále a rozumně na jejich poměrně nízký věk a vzhledem k okolnostem, kterými procházejí. Nepůsobilo to na mě věrohodně. Tu jejich velkou, osudovou, hory přenášející lásku jsem jim prostě nedokázala sežrat.
Možná už jsem na tenhle typ četby prostě jen moc cynická a realistická :)

“F#%k all the firsts, Sky. The only thing that matters to me with you are the forevers.”

Teď to může vypadat, že se mi ta kniha vůbec nelíbila, ale není to tak.

Přes všechny výhrady mě Hopeless bavila a četla se mi dobře a rychle. Místy jsem se zasmála ("I thought Mormon's weren't allowed to have caffeine?"  "I decided to break that rule the morning I woke up gay.") a druhou polovinu jsem přečetla během jediného večera (noci), ale bohužel ve mně asi nezanechala žádný hlubší dojem, jako se mi to stává třeba s knihami od Johna Greena nebo Rainbow Rowell. A musím s lítostí přiznat, že jakkoliv měla být zápletka srdcervoucí, skoro vůbec mnou nepohnula (a to mě dojímají i reklamy na toaletní papír, pokud v nich hrají roztomilá štěňátka).
V tomhle žánru mám prostě jiné favority.

Fangirl

Rainbow Rowell
Fangirl

“Sometimes writing is running downhill, your fingers jerking behind you on the keyboard the way your legs do when they can’t quite keep up with gravity.”

Pokud milujete psaní, čtení a víte (nebo alespoň tušíte), jaké to je, když se vám z představy neznámých situací a setkávání se s novými lidmi úzkostí zvedá žaludek, v téhle knize se najdete.

Přesně taková je totiž hlavní hrdinka Cath, která právě nastoupila na univerzitu a ačkoliv si myslela, že bude bydlet a žít společně se svou dvojčecí sestrou Wren, opak je pravdou a musí se prvním rokem vysoké a všemi nástrahami nového života protloukat sama, protože Wren chce být nezávislá a se sestrou se "rozejde". K tomu je Cath neustále sužována obavami o psychicky nestálého tatínka, který zůstal po odchodu dcer na univerzitu doma sám a nezvládá to úplně nejlépe.

Cath se zuby nehty drží svého světa plného čtení, psaní fanfiction o své oblíbené fiktivní postavě Simonovi Snowovi, svých návyků a introvertního způsobu života, ten jí ale začnou narušovat noví lidé, s nimiž přichází do styku - drsná spolubydlící Reagan, její veselý kamarád Levi, sympatický spolužák Nick, který s Cath chodí na hodiny tvůrčího psaní... 

“I feel sorry for you, and I'm going to be your friend."
"I don't want to be your friend," Cath said as sternly as she could. "I like that we're not friends."
"Me, too. I'm sorry you ruined it by being so pathetic.”

Tahle knížka mi stylem vyprávění a všudypřítomným ironickým humorem připomínala nejen mého oblíbeného Johna Greena, ale také Meg Cabot, kterou jsem byla posedlá ve svých teen letech. Stejně jako knížky Johna Greena, ani tohle ale není procházka růžovou zahradou. Hlavní hrdinka se občas musí vypořádat s docela dramatickými událostmi a nepříjemnými situacemi, díky čemuž se Cath před našima očima mění a dospívá.

V podstatě celou dobu, co jsem to četla, jsem se usmívala a občas jsem se smála i nahlas. Ohromně příjemná a dobře napsaná knížka o přechodu z pohodlného středoškolského života u rodičů do světa téměř dospělých vysokoškoláků a o jedné úzkostlivé a nejisté náruživé spisovatelce, která má problémy se novému režimu přizpůsobit.

“Just … isn’t giving up allowed sometimes? Isn’t it okay to say, ‘This really hurts, so I’m going to stop trying’?”
“It sets a dangerous precedent.”
“For avoiding pain?”
“For avoiding life.”

Trochu jsem se bála, jak to celé dopadne, ale nebyla jsem zklamaná. Zavírala jsem knížku (obrazně řečeno, protože jsem ji četla na čtečce) s pocitem, že všechno je tak, jak to má být.

Eleanor & Park

Rainbow Rowell
Eleanor & Park

Proč jsou i v dnešní době lidé přitahováni prostou lovestory dvou sotva odrostlých dětí, Romea a Julie?

Protože si všichni rádi připomínáme, jaké to bylo, když jsme byli mladí a poprvé zamilovaní, říká Eleanor hned zkraje a vystihuje tím také důvod, proč číst tuhle knihu. Protože je neskutečně krásné a trochu bolestné ponořit se zpátky do dob, kdy jsme objevovali svět prvních nesmělých doteků a neohrabaných polibků a mysleli si, že tohle je napořád, že tahle láska je tak silná, že nemůže skončit.

“It was the nicest thing she could imagine. It made her want to have his babies and give him both of her kidneys.”

Příběh dvou šestnáctiletých outsiderů Eleanor a Parka odehrávající se v Americe v 80. letech je vlastně jednoduchý. Zprvu nechápou, co se to děje a najednou nejsou schopni trávit čas jeden bez druhého.

Všechno je nové, všechno vyvolává rozpaky, motýlky v břiše a nervózní pocity. Přijdou první vyznání lásky i první rozmíšky.

Musí se potýkat s nepříznivými okolnostmi i vlastními pochybami.

Mohou všechno překonat? Může mladá láska vydržet?

Pasáže z pohledu obou hlavních protagonistů působí tak reálně a silně, že budete svou první lásku prožívat znova spolu s Eleanor a Parkem. Budete se usmívat i plakat a možná vás dokonce polechtají v břiše motýlci, o kterých jste si mysleli, že už jsou dávno pryč.

“Nothing before you counts," he said. "And I can't even imagine an after."

Zlodějka knih

Markus Zusak

Zlodějka knih

“A small fact:
You are going to die....does this worry you?”

Vůbec jsem nevěděla, co čeho jdu, když jsem tuhle knihu začínala číst. Myslela jsem si, "aha, další srdceryvný příběh z druhé světové války, to tady dlouho nebylo".
Jenže tenhle příběh je jiný.

Ze všeho nejdřív vás zarazí, že ho vypráví Smrt, která se snaží pochopit lidské počínání.
Odnáší miliony duší mrtvých těl, protože jeden muž se rozhodl, že ovládne svět.

Smrt si všímá všeho, zaníceně pozoruje uchvacující barvy oblohy i to, jakým způsobem lidé umírají. Všimne si také německé dívky Liesel, která objevuje kouzelnou moc slov a krade knížky.

“It’s a small story really, about, among other things:

* A girl
* Some words
* An accordionist
* Some fanatical Germans
* A Jewish fist fighter
* And quite a lot of thievery”

Nečte se to snadno, potřebujete klid, abyste vstřebali všechny dojmy Smrti a její občas překvapivý způsob vyprávění proložený množstvím vsuvek, poznámek a faktů. Smrt taky ráda spoileruje, takže vás už několikrát dopředu varuje, že to nedopadne dobře. Stejně jsem na ten konec nebyla připravená.

“She was saying goodbye and she didn't even know it.”

Bylo mi z toho smutno. Nějak nevím, co víc říct, protože to si musí každý přečíst, prožít společně s Liesel a Smrtí a sám se nad tím zamyslet.

Rozhodně bych ale jednou dala tuhle knížku přečíst svým dětem, už jen proto, že je důležité umět na věci nazírat z různých úhlů pohledu (a příběh vyprávěný z pohledu Smrti vás vážně donutí k zamyšlení).

The Selection a The Elite

Kiera Cass

The Selection, The Elite

Je to taková ta knižní záležitost, na kterou se až moc snadno hází špína.

Hlavní hrdinka se většinu času chová tak, že byste ji nejraději hodili do řezačky.
Vlastně skoro všechny postavy jednají naprosto nekonzistentně, jako by neměly žádnou osobnost, natož mozek.
Alternativní svět, který vlastně není tak dystopický, za jaký ho autorka vydává, nedává absolutně žádný smysl.
Příběh škobrtá přes velmi neuměle nastražené zápletky a každý vývojový zvrat je klišé jak Brno.
Autorka okázale ignoruje jakousi klasickou výstavbu příběhu s vyvrcholením děje - žádný vrchol nehledejte. Hlavní hrdinka se prostě plácá mezi dvěma mladými muži a nedokáže se rozhodnout, kterému z nich by měla dát přednost. Oni si to nechávají líbit a trpělivě čekají, až se rozhodne. To je všechno.

Mohla bych pokračovat dál a dál a cupovat tuhle zatím nedokončenou trilogii na kousíčky, ale raději se zaměřím na důvod, proč jsem to vůbec (do)četla.

Jsem čtenář zvídavý a vážně jsem chtěla vědět, jak se to bude dál vyvíjet a jestli alespoň ve druhém díle autorka prokáže trochu invence (a že měla možností! Bohužel je všechny zazdila).
Princeznovské prostředí je pro mě jako magnet. Hlavní hrdinka usiluje v nějaké bizarní soutěži o post princezny a srdce sličného prince, celou dobu se pohybuje v zámeckém sídle a nosí nádherné šaty. Tomuhle já prostě nedokážu odolat, jakkoliv je ten příběh pitomý.
Je to jednoduše napsané a čte se to rychle. Za tři dny jsem měla oba díly přečtené.

Přečtu si i třetí díl už jen proto, abych měla tuhle trilogii kompletní. A protože bych vážně chtěla vědět, koho si nakonec hlavní hrdinka vybere. Nebo jestli ji třeba někdo nehodí do řezačky (vážně bych to ocenila).

Warm Bodies

Isaac Marion

Warm Bodies

Nejsem zrovna příznivec postapokalyptických zombie příběhů, ale tohle je něco jiného.

Je to romance se zombíkem v roli hlavního hrdiny.

R si nepamatuje své jméno, svůj předchozí život, ani svou smrt. Požírá lidské mozky, celé dny se poflakuje na letišti a hlavou mu poletují myšlenky nečekaně vyspělé na chodící mrtvolu. Někdy si klade až znepokojivé otázky o smyslu bytí a když se zamiluje do živé dívky Julie, začne se měnit a o to více uvažovat.

Celá kniha je psána z pohledu R - jsme obeznámeni s jeho složitými duševními pochody a tím víc ho litujeme a soucítíme s ním, když se pokouší ze sebe dostat inteligentní souvislou větu, ale dokáže trhavě produkovat jen slabiky jednoduchých slov. R není jako ostatní. Je citlivý a přemýšlivý. Je odhodlán se změnit a s pomocí Julie a dalších uvědomělých zombíků změnit postapokalyptický svět, obrodit ho do lepší podoby.

We smile, because this is how we save the world.

Zní to celé neuvěřitelně idealisticky a místy to i naivně idealistické je, ale je to dojemné a je to poutavé.

Myšlenky typu "stačí chtít a člověk může změnit nejen sebe, ale i celý svět okolo" jsou krásné, jakkoliv v realitě mnohdy nefungují. V téhle knížce mi to vůbec nevadilo. Jak jsem přijala celý ten za vlasy přitažený koncept osvíceného zombíka, tak jsem se povznesla i nad zjevně snílkovské vize prostupující zejména druhou polovinou knihy. Líbí se mi, jakou to vysílá zprávu čtenářům; poselství o naději, která umírá poslední, o víře v lidstvo, lidství a lidské svědomí, úvahy o smyslu udržování kultury a umění, hlavně pak o smyslu psaní.

Why is it beautiful that humanity keeps coming back? Herpes does that, too.

Těžké otázky jsou zlehčovány lehce sarkastickým humorem, ale o to více zoufale a naléhavě zní potřeba je řešit. Pro dospívající čtenáře, kteří sami prochází složitým obdobím hledání odpovědí na mnohé z otázek kladených v knize, je to ideální. Pro čtenáře cynické a protřelé životem to možná nebude jejich šálek kávy, ale já jsem naštěstí duší věčná puberťačka, takže si nestěžuju.

Někdy je pěkné uvěřit, že láska má moc vyléčit svět.

P.S. Potěšila mě nevtíravá narážka na příběh Romea a Julie od Shakespeara - odkazují na něj nejen jména hlavních hrdinů, ale také balkonová scéna a nepřízeň Juliina otce.

The Fault in Our Stars

John Green

The Fault in Our Stars

"You don't get to choose if you get hurt in this world, old man, but you do have some say in who hurts you."

Novou knihu Johna Greena jsem četla někdy kolem Vánoc. Když jsem teď zjistila, že byla přeložena do češtiny, nevěděla jsem, co si o tom myslet, protože ačkoliv jsem ráda, že se taková kvalitní kniha dostane do širšího povědomí, trochu se bojím, jak ten český překlad vypadá a jestli nezabil spoustu krásných formulací, jak se stalo u překladu The Perks of Being a Wallflower.

V každém případě jde o pozoruhodný počin. Od autora jsem před nějakým časem četla Looking for Alaska a mnoho mají tyto knihy společného. Opět se setkáváme s dospívajícími protagonisty, kteří jsou nadmíru přemýšliví a potýkají se s obavami z prázdného, nenaplněného bytí a snahou učinit svůj život nějak významným a užitečným, zblízka se setkávají se smrtí a musí se vyrovnat s bolestí a pocitem ztráty.

Nemám ráda knihy o nemocných lidech, protože se vždy bojím, že se mi dostane melodramaticky ubrečeného příběhu s předžvýkanými poselstvími zaobalenými do klišoidních vět o síle ducha a pozitivního myšlení.

John Green na to jde odjinud, s osobní tragédií své dospívající hrdinky se vyrovnává s humorem místy pořádně černým. Vždyť co taky jiného může teenager dělat, když ví, že někdy v blízké budoucnosti zemře na rakovinu?

Hazel se nelituje. Jenom se bojí, aby svou smrtí neranila víc lidí, než je nutné. Proto k sobě nechce nikoho poutat, nechce navazovat vztahy. Pak potká Augusta a ten jejími zásadami pořádně otřese. On sám se taky bojí; pro změnu toho, že je jeho život nevýznamný a že pokud zemře, bude zcela zapomenut. Vždyť kolik lidí už prožilo své životy a pak odešli ze světa a nikdo nikdy si na ně už nevzpomněl? Augustus po sobě chce zanechat stopu, svůj život prožít naplno navzdory omezením vyplývajícím z nemoci.

A pak je tam taky jedna kniha, která oba spojuje a ovlivní jejich životy mnohem více, než by čekali.

The Fault in Our Stars je kniha určená zejména pro dospívajícího čtenáře, ale ani ten dospělý by ji neměl zatracovat, hlavní hrdinové totiž řeší problémy, se kterými se často neumí vyrovnat ani vyspělí jedinci. Své starosti a trápení zlehčují vtipem a některé situace jsou tak nabité tragikomičnem, že místy se u knihy nahlas smějete a zároveň brečíte, protože cítíte nad životy hrdinů stejnou bezmoc, jako oni sami. Někdy ta chyba totiž není v nás. Někdy nám hvězdy prostě nepřejí a nic s tím nenaděláme, můžeme se tomu jen smát.

Tato úžasně napsaná a k zamyšlení nutící kniha potvrzuje, že John Green patří mezi nejlepší současné spisovatele pro mladé čtenářské publikum a je čím dál lepší. Vážně se těším, s čím přijde příště (a doufám, že překladu se dočkají i jeho starší knihy, protože si to zaslouží).

P.S. Pokud máte taky tak rádi  citáty z knížek Johna Greena, doporučuju se podívat sem.

The Perks od Being a Wallflower

Stephen Chbosky
The Perks of Being a Wallflower

Proč jsem si to nepřečetla dřív? Být mi šestnáct a mít v ruce tuhle knihu, možná bych byla trochu jiná. Možná bych si ušetřila některá poznání, ke kterým jsem docházela oklikou. Ale možná bych taky vůbec nic nepochopila, protože bych tomu v šestnácti ještě nerozuměla.

I would die for you. But I won't live for you.

Looking for Alaska

John Green
Looking for Alaska

"I wanted so badly to lie down next to her on the couch, to wrap my arms around her and sleep. Not fuck, like in those movies. Not even have sex. Just sleep together in the most innocent sense of the phrase. But I lacked the courage and she had a boyfriend and I was gawky and she was gorgeous and I was hopelessly boring and she was endlessly fascinating. So I walked back to my room and collapsed on the bottom bunk, thinking that if people were rain, I was drizzle and she was hurricane."

Když jsem na tumblr narazila na výše uvedenou pasáž, hned jsem věděla, že tuhle knížku si musím sehnat. Přečetla jsem ji během týdne na horách a byla jsem nadšená. Být mi ještě tak o čtyři roky míň, možná by to byla má nejoblíbenější knížka. Obsahuje spoustu drobných mouder a hlášek, které si člověk zatouží podtrhnout nebo zvýraznit, protože ačkoliv jsou ve své podstatě naprosto jednoduché a stokrát omleté, je v nich obrovská pravda a jsou napsané tak krásně a prostě, že se s nimi dokážete naprosto ztotožnit. Nejde vlastně o nijak brilantní dílo, zápletka není až tak neotřelá nebo důvtipně vystavěná, ale stejně mě ten příběh rozesmál, dojal a donutil k zamyšlení, což je vlastně všechno, co od knížky požaduju. A kdybych uměla psát tak, jako to umí John Green, byla bych naprosto spokojená.