24. 5. 2014

Ještě nějakou dobu nebudu psát knižní články, protože to prostě nestíhám.

Poslední dobou pro samou školu a společenský život moc nemám čas pročítat současnou literární produkci, natož sepisovat recenze, ale počítám, že po zkouškovém se ke knížkám zase vrátím.

Všichni psali články o Světě knihy. Jo, taky jsem tam byla. Měla jsem brigádu u stánku nakladatelství Pistorius & Olšanská, takže jsem na veletrhu strávila tři dny, ale vlastně jsem z něj nic moc neviděla. Jednou jsem si to tam celé proběhla, nekoupila jsem si žádnou knížku, davy lidí mě znechutily, tak jsem si dala pizzu a zalezla zpátky za pult našeho stánku, kde jsem se cítila tak nějak bezpečněji. Mazlila jsem se s knížkama a vzpomínala na doby, kdy jsem si jako malá hrávala na prodavačku, jak mě bavilo počítat peníze, přerovnávat zboží, bavit se s fiktivními zákazníky a vypisovat paragony... no, tak jsem si to poprvé vyzkoušela doopravdy a bylo to celkem fajn. Většina lidí byla strašně moc milá a byla jsem chválena, že se usmívám jako sluníčko. Jenom mě mrzí, že jsem kvůli brigádě nestihla žádnou besedu nebo přednášku...

Přišlo za mnou pár známých z plurku (zdravím Quanti a Janinu :)), pár spolužáků ze školy a pár dalších kamarádů, což mi zpříjemňovalo dlouhé chvíle za pultem. Navíc se mi to nějak vyvrbilo, že zrovna ten týden jsem každý večer byla někde pít a chodila jsem domů ve dvě ráno. Závěrečný seminář, který se nám nějak protáhl, takže jsme s komparatistkama nestihly Noc literatury, pak dvě oslavy narozenin... v sobotu večer jsem už byla tak vyflusnutá, že jsem nakonec nešla na sraz knižních blogerů, protože jsem nebyla moc v náladě seznamovat se s cizími lidmi. Snad příště, no.

Svět knihy z druhé strany barikády

Na veletrhu jsem taky konečně poprvé spatřila naživo své miminko, své knižní děťátko. Knížku, kterou jsem pomáhala vydat v rámci nakladatelského semináře u nás ve škole. Se spolužačkou jsme na začátku semestru dostaly rukopis a další tři měsíce jsme procházely všemi možnými úkony spojenými s vydáváním, než jsme se dočkaly hotové knihy. Třešničkou na dortu pak byl literární večer edice Scholares, který jsme u příležitosti vydání nových knih v této edici uspořádaly v Domě čtení. Teď už zbývá jen roznést recenzní výtisky do všech možných periodik a máme hotovo! Je to vážně super pocit, vidět své jméno vytištěné v tiráži. Doufám, že to není naposledy :)

Strašně moc se toho děje. Chodím poslední dobou skoro každý den někam na mejdany, na kafíčka s kamarádkami nebo do kina s Verčou na marvelovské filmy a školní povinnosti úspěšně odkládám na léto. Příští týden jedu na menší dovolenou za ségrou do Francie. Máme doma nové štěňátko.

Pojedu na Erasmus. Měsíc jsem řešila výběrová řízení naší katedře a na anglistice, psala motivační dopisy, maily koordinátorům... a pak mi přišel mail, že jsem teda nominovaná a že v lednu pojedu do Edinburghu.

Edinburgh nebyl moje první volba, ale pak jsem cestou domů ve vlaku z nudy projížděla nějaké stránky o Skotsku a o Edinburghu a uvědomila jsem si, že vlastně nechci jet nikam jinam, že tohle je to nejlepší, co se mi mohlo stát. Takže začínám pilovat skotskej přízvuk a vybírám fashionable nepromokavé oblečení.

A malá reklama na závěr, i když mě asi čtou jen lidi, kteří už o tomhle vědí z plurku, stejně tady zkusím trochu propagovat holky, co teď rozjely novej projekt - prodej motivačních plakátů Číča v kleci. Plakáty jsou v češtině, jsou krásně udělaný a jsou boží, to prostě musíte mít, nebo to musí mít některý z vašich přátel a vy byste mu to měli koupit k narozeninám. Já si brousím zuby na tenhle :)