Hopeless

Colleen Hoover
Hopeless

Sometimes discovering the truth can leave you more hopeless than believing the lies…

Sky je sedmnáctiletá dívka a nevede tak úplně normální život - nemá mobil, počítač ani televizi, protože její adoptivní máma neschvaluje moderní vymoženosti, a místo chození do školy se vzdělává doma. Volný čas tráví čtením knížek, běháním, poflakováním se s nejlepší kamarádkou Six nebo muchlováním s klukama, k nimž je naprosto citově lhostejná.

Sky mi byla od začátku sympatická - vypadalo to na jednu z těch mála YA knížek s chytrou a vtipnou hlavní hrdinkou a zamlouvalo se mi, že Sky není žádná upjatá puťka nebo neposkvrněná světice, která jen čeká na toho dokonalého přítele, se kterým zůstane do smrti smrťoucí.

Jenže pak se objevil Holder a všechno okamžitě spadlo do obrovského klišé.

Samozřejmě, že tenhle tajemstvím opředený mladík se špatnou pověstí je neuvěřitelně sexy.

Samozřejmě, že Sky, kterou do té doby nikdy nikdo nepřitahoval, je z něj od prvního setkání na větvi.

Samozřejmě, že ačkoliv Holder na ni působí nebezpečně a chová se jako stalker, Sky se s ním snaží sblížit.

A samozřejmě, že Holder ji taky okamžitě chce.

V tuhle chvíli jsem myslela, že už dál číst ani nebudu, protože jsem se bála, jak moc blbé a klišovité bude pokračování, ale naštěstí jsem se překonala, protože ve druhé polovině to zase začne být zajímavé; objeví se nečekaná a dost drsná zápletka a netušené motivy některých postav (trochu se osvětlí i to Holderovo stalkerství a jejich náhlá vzájemná přitažlivost) a je to celkem napínavé.

Druhou část jsem přečetla jedním dechem, ale zase jsem měla takový malý problém s překombinovaností dramatických událostí. Jako by se autorka snažila, aby to nebyla jen další obyčejná lovestory, tak tam narvala zápletku v podobě postupně odtajňované minulosti... a pak do toho vrazila ještě nějaká další odhalení a další zvraty, jen tak pro jistotu, aby se čtenář třeba nenudil, jenže ono už je toho najednou moc.

Taky mě trochu zklamalo, že i když měl vztah Sky a Holdera velký potenciál, v knížce mi nepřipadal uvěřitelný. Oba se chovají nějak moc vyzrále a rozumně na jejich poměrně nízký věk a vzhledem k okolnostem, kterými procházejí. Nepůsobilo to na mě věrohodně. Tu jejich velkou, osudovou, hory přenášející lásku jsem jim prostě nedokázala sežrat.
Možná už jsem na tenhle typ četby prostě jen moc cynická a realistická :)

“F#%k all the firsts, Sky. The only thing that matters to me with you are the forevers.”

Teď to může vypadat, že se mi ta kniha vůbec nelíbila, ale není to tak.

Přes všechny výhrady mě Hopeless bavila a četla se mi dobře a rychle. Místy jsem se zasmála ("I thought Mormon's weren't allowed to have caffeine?"  "I decided to break that rule the morning I woke up gay.") a druhou polovinu jsem přečetla během jediného večera (noci), ale bohužel ve mně asi nezanechala žádný hlubší dojem, jako se mi to stává třeba s knihami od Johna Greena nebo Rainbow Rowell. A musím s lítostí přiznat, že jakkoliv měla být zápletka srdcervoucí, skoro vůbec mnou nepohnula (a to mě dojímají i reklamy na toaletní papír, pokud v nich hrají roztomilá štěňátka).
V tomhle žánru mám prostě jiné favority.