It is most likely that I will die next to a pile of books I was meaning to read. (Lemony Snicket)

pátek 9. října 2015

Marťan

Andy Weir
Marťan

Jestli se porouchá oxygenátor, udusím se. Pokud se pokazí recyklace vody, umřu žízní. Když Hab přestane těsnit, jen tak vybuchnu. A jestliže se nic z toho nepřihodí, nakonec mi dojdou potraviny a zemřu hladem.
Je to tak. Jsem v hajzlu.

Někdy během léta četl Marťana můj taťka. Pak moje sestra. Pak mi o něm začala nadšeně vyprávět mamka a já vzala na vědomí, že si to budu muset taky přečíst, ačkoliv jinak sci-fi žánru ve větší míře neholduju a normálně bych po takové knize asi nesáhla. Teprve ve chvíli, kdy jsem začala Marťana číst, tak jsem zjistila, jak moc je tahle kniha populární a že za měsíc bude v kinech film, a přistupovala jsem k němu trochu obezřetně, jako ostatně ke všem knihám, o kterých lidi kolem mě nekriticky básní.
A musím uznat, že na tom básnění něco bylo, protože Marťana jsem měla přečteného během dvou večerů a minulý týden jsem jeden výtisk koupila i svému příteli.

Čím to je, že nás Marťan tak baví?
V prvé řadě je to prostě děsná sranda navzdory tomu, jak moc na první pohled stresující a děsivý příběh kniha vypráví: vinou prašné bouře uvízne astronaut a botanik Mark Watney na Marsu, když ho jeho posádka v domnění, že je mrtvý, opustí. Je tedy sám na Marsu s perspektivní vyhlídkou, že tam brzy zemře na nějakou z mnoha pravděpodobných příčin, bez naděje na záchranu. To nezní jako moc optimistický námět, ale Weir z této situace vytřískal neuvěřitelně komickou one-man show nabitou hláškami a svěžím ironickým vtipem hlavního hrdiny, kterého bychom všichni chtěli mít za nejlepšího kamaráda, zejména kdybychom uvízli na Marsu. Nejen že je s ním vždycky legrace a každý průšvih suše okomentuje s vtipem sobě vlastním, ale každý jeho zápas s nepřátelským prostředím Marsu odhaluje Markovu úžasnou invenci a důvtip.

Což je další aspekt této knihy, který jsem si moc užívala, ačkoliv by mě nikdy nenapadlo, že mě bude bavit číst o chemii a biologii a technických detailech ohledně letů do kosmu. Weir čtenáři servíruje vedle akčního děje také podrobné vysvětlení proč a jak se věci dějí. Když Mark překonává problémy spojené s dlouhodobějším pobytem na Marsu, nepůsobí to jako řešení nalezené mávnutím kouzelného proutku nebo deus ex machina (i když občas je potřeba i řádná dávka štěstí), ale se vším mu pomáhá jeho vědecké a logické přemýšlení, které se odehrává na stránkách jeho deníku.
Přesto kniha není nudná a neměla jsem nutkání "vědecké" pasáže přeskakovat - naopak, vždycky jsem chtěla přesně vědět, jak Mark z prekérní situace vybruslí! Kromě mnoha zádrhelů nastalých během jeho přežívání na Marsu jsou pak v knize prezentovány také horké momenty, které prožívají pracovníci NASA, když zjistí, že jim jeden z kosmonautů zůstal na Marsu a je nutné ho nějak dostat zpět, přičemž se na Zemi rozpoutá boj s časem i technikou.

Nečekaně zábavné a stejně tak nečekaně akční čtení mi oživilo víkendový pobyt ve Valticích, kdy jsem potřebovala jít brzy spát, ale díky Marťanovi jsem zůstávala vzhůru do pozdních nočních hodin a ještě jsem budila svou sestru hlasitými výbuchy smíchu a citováním nejlepších hlášek.
A na film jsem hodně zvědavá!


1 komentář:

  1. Taky se na to těším... Na film i knížku... :)

    OdpovědětVymazat