Připadá mi, že můj život se momentálně točí kolem bakalářky. Přes den rozesílám e-maily a zprávy týkající se výzkumu, ve vlaku si dělám výpisky ze zdrojových materiálů, po večerech píšu a v noci se mi zdá, jak se mi celý plán "jak dopsat bakalářku a udělat výzkum během měsíce" krásně hroutí jako domeček z karet.
Kromě toho taky chodím do školy, dokopávám se k poslední zkoušce a snažím se trochu žít.
Byla jsem s KlaPi a Martinou ve Světozoru na Lásku všemi deseti a moc se mi to líbilo, roztomilá francouzská retro komedie, konečně jsem trochu vypnula a zasmála se. A ta stylizace, kostýmy... ach, krása!
Šly jsme pak ještě na kafe a koktejly, jednou jsem si zas protáhla večerku, normálně bývám doma kolem osmé a snažím se bastlit něco do školy, ale tentokrát jsem si vyčlenila volný večer na zábavu.
 |
| Koktejly v Platýzovi |
Večer poté jsem nakonec taky věnovala socializaci, měli jsme takovou menší kolejní akci s opékáním buřtů v troubě a spoustou různorodého alkoholu. Začínalo se v šest večer a končilo v jednu ráno, protože už nebylo co pít a já jsem začínala usínat, jak jsem pořád nevyspaná poslední dobou.
 |
| Slaninka opečená v troubě a alkoholy |
Poslední březnovou sobotu jsem strávila s přítelem u babičky v Jičíně, vydali jsme se na pochod Českým rájem a docela nám vyšlo počasí, bylo sedm stupňů a chvilkama sluníčko. Druhý den nám v Ostravě napadlo třicet centimetrů sněhu, tak jsem si pak toho sluníčka vážila ještě víc :D
 |
| Sněh v Ově |
Velikonoce jsem nějak moc nevnímala, akorát jsem se strašně přejedla. Kvůli sněhu k nám moc koledníků nepřišlo a večer jsem stejně jela zas do Prahy, abych mohla v úterý ráno jít s holkama na snídani do Mistral café. Výborné lívance s malinama a tvarohem, ale jednou týdně taková snídaně stačí, jednak nejsem zvyklá snídat a navíc jsem za snídani dala víc než normálně za jídlo na celej den a nesmím se moc rozjíždět s tím utrácením.
Čtvrtky mívám volné, takže to jsou dny, kdy doháním resty, běhám po doktorech, knihovnách, nákupech a povinnostech, včera jsme navíc byli s přítelem v Muzeu miniatur v areálu Strahovského kláštera a pak jsme šli ještě na pivo.
Mám tenhle měsíc úplně šílené nálady - ve středu jsem měla dlouhej den, chtěla jsem si večer dát čokoládu od babičky... a David mi ji vzal a schoval, protože jsem ji prej jedla jako chleba a nemůžu přece večer takhle se cpát sladkým. Chytl mě strašnej amok, protože jsem se na tu čokoládu těšila celý den a navíc mi přece NIKDO nebude brát MOJI čokoládu, tak jsem udělala hysterickou scénu završenou brekem, malé dítě hadr. Ale čokoládu jsem dostala zpátky, poctivě jsem ji celou sežrala a byla spokojená a David se mi ještě omluvil. Je poučen, že nikdy nesmí hormonálně narušené ženě odpírat sladkosti. Člověk by čekal, že v jeho věku už to bude vědět, žejo.
Dnešek mám volný zcela, užívám si to tak, že jsem nejdřív vycídila koupelnu a přiotrávila se savem a teď píšu bakalářku, seminárku a domácí úkol do mediální komunikace zároveň. Jsem strašně roztěkaná a rozjetá, pokouším se u toho ještě uklízet a píšu blog. Taky si chci ještě jít koupit popcorn a cornetto.
Večer budem koukat na film a musím jít brzo spát, protože zítra jedeme s Eliškou do Drážďan a strašně moc bych chtěla, aby bylo hezky, ale asi nebude. Co už. Proti hnusnému počasí se snažím bojovat jarně naladěným oblečením aspoň, ale moc to nepomáhá a navíc docela mrznu.
Taky jsem začala číst Nesbøho a ponořila jsem se do toho tak, že jsem cestou tramvají z centra na kolej skoro zapomněla vystoupit na konečné u kolejí, to už se mi pěkně dlouho nestalo a za střízliva snad nikdy. Konečně zas jednou něco, čím si můžu zpříjemňovat cesty vlakem a mhd a můžu si hýčkat vědomí, že je těch knih od něj hodně a většina mě teprve čeká. Knihomolovo potěšení :) Škoda jen, že je nemám ve čtečce, tahat s sebou takovou bichli už nejsem zvyklá.
